Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sedm smrtelných hříchů internetu a jak se jim bránit

aktualizováno 
Zabitý čas, nenávistné komentáře, ale i obrovské finanční podvody - internet je živnou půdou pro různé zlozvyky a zločiny. Podíváme se na zoubek hříchům, se kterými se denně setkáváme, a zkusíme poradit, jak se jim bránit.

Dobrý sluha, ale zlý pán... Internet nabízí mnoho možností, ale také mnoho způsobů, jak neproduktivně zabíjet čas.

Sedm kapitálních hříchů, tedy hříchů plodících další hříchy, známe z běžného života velmi dobře. Pýcha, závist, lakota, lenivost... Na internetu tyto staré lidské neřesti nacházejí často překvapivé aplikace. A, jak tomu na internetu bývá, jsou vždy vzdáleny jen na pár kliků.

Nemá cenu svádět vinu na ostatní. Každý je zodpovědný za to, co na webu dělá, i za to, jaký vliv to má na nás a na ostatní. V tomto článku chceme poukázat na časté zlozvyky, chyby, neřesti i zločiny, se kterými se občas na internetu vyrovnává každý uživatel. Věříme, že vám mohou pomoct, varovat, nabídnout perspektivu, pobavit... Nebo aspoň nadzvednout ze židle. Nejde nám o žádné moralizování. Jak s tipy naložíte, to je jen na vás.

Sedm hlavních hříchů

Co znamenají tzv. hlavní hříchy, někdy též označované jako "smrtelné"?

Slovo "hřích" označuje v křesťanské tradici vědomý skutek, kterým se člověk vzdaluje svému poslání, svému cíli - vztahu s Bohem. Seznam sedmi hlavních ("kapitálních", "smrtelných") hříchů sestavil na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký.

Nejde o hříchy "nejtěžší" nebo "neodpustitelné", ale o hříchy, kterých se lidé dopouštějí "hlavou" (odtud "hlavní hříchy") a které "plodí další hříchy" a mají tak za následek další vychýlení ze správného směru. Vžité označení "smrtelný hřích" je tedy značně nepřesné.

Na seznamu se nejčastěji na prvním místě objevuje "pýcha", která má podle křesťanské zkušenosti za následek i hříchy ostatní: lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost (nebo zahálčivost).

Zdroje: Katechismus, Wikipedia

1. Pýcha - já, já, já, jenom já

SUPERBIAProcházení internetových stránek je obvykle individuální aktivitou, a tak se nelze divit, že u některých lidí může podporovat neúměrný růst jejich ega. Je snadné nechat se zlákat zdánlivě neomezenou internetovou popularitou a začít své dokonalé názory vnucovat všude a všem. Patří sem neutuchající žabomyší války příznivců různých prohlížečů i operačních systémů: místo aby lidé pokorně uznali, že jejich názor nemusí být jediný správný, budou jej šířit hlava nehlava.

Stejným dílem sem patří často až směšné budování vychloubačných identit na komunitních webech. Hranice mezi recesní nadsázkou a trapným shazováním sebe sama je tenká a pro mnohé evidentně neviditelná. Anonymní prostředí pak těmto nabubřelým výlevům ještě nahrává.

Třetím projevem pýchy na webu je snaha ukořistit co nejvíce lidí, přitáhnout je na svůj web, blog či album a donutit je zanechat komentář, pozitivní hodnocení či si vás přidat mezi kontakty. Počítadlo návštěvníků nebo "přátel" se stane měřítkem vašeho osobního úspěchu a hodnoty. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo pokaždé, když něco napíše na svůj blog, všechny známé a kolegy jednotlivě obejde a donutí je zápisek přečíst, pochválit a hlavně kliknout na tlačítko sloužící ke zvýšení karmy (blog šéfa Technetu Jana Kužníka najdete zde - pozn. redakce).

Jak můžeme vzdorovat?

Protikladem pýchy je pokora, které je jako šafránu nejen na internetu. Začít se ale dá jednoduše: už jenom tím, že budeme respektovat čas a názory ostatních, když si uvědomíme, že ti anonymní uživatelé jsou skuteční lidé kdesi u počítačů. Přidejte k tomu trochu nadsázky a sebereflexe a hned může být on-line komunikace příjemnější.

2. Hněv - záštiplná komunikace

IRA"Internet je zrcadlem společnosti. Když se vám nelíbí to, co vidíte v zrcadle, není to chyba zrcadla," napsal Vinton Cerf, jeden z otců TCP/IP protokolu. Pravdou ovšem je, že některé aspekty webové komunikace mohou vést k eskalaci hněvu a nenávisti. Různé extremistické skupiny mohou využívat internetu k utvrzování se ve svých minoritních názorech a hýčkat si svou ospravedlněnou zášť. Kontakt s vnějším světem pak omezují na nezbytné minimum a ventilaci své zlosti.

Ale nemusíme ani chodit do extrému. I pod obyčejným článkem o novém telefonu jsou lidé schopni se navzájem urážet, ponižovat a vztekle napadat. Po celém internetu zuří diskusní války (flamewars) a jejich konec je prakticky nemožný.

Jak vzdorovat hněvu na internetu?

Opět, jako u pýchy, je na místě klid, pokora a vzájemný respekt. Anonymní a okamžitá komunikace přímo vybízí k eskalaci agresivních výpadů. Přitom někdy stačí "nepřilévat olej do ohně" a uvědomit si, že na anonymních šplechtech vám nemusí bůhvíjak záležet a že svůj čas můžete využít lépe. Tím, že problém pojmenujeme, učinili jsme první krok k jeho vyřešení.

3. Lenivost - udělám to, ale napřed projdu web

ACEDIALenost může někdy posouvat lidstvo kupředu, bezpochyby je to právě odpor k tvrdé a zbytečné námaze, který stojí za mnoha vynálezy. Ale zatímco taková lenost je následována činorodostí a tvořivostí, zahálčivost naopak náš potenciál, naši kreativitu utlumuje a zabíjí.

Neříkejte, že se vám to nestává. Hledáte nějakou konkrétní informaci, ale cestou se ukliknete a dostanete se na nečekaně poutavou stránku. Z ní pak na dalších pět stránek a klik klik klik, je o dvě hodiny později, vy jste zmeškali, co se dalo, a úplně jste zapomněli, co jste vlastně původně chtěli vyhledat. Hypertextové odkazy přinášejí nesnesitelnou lehkost klikání.

Někdy jsou tato rozptýlení bezděčná, často jsou ale celé weby zhusta zaměřené právě na takovéto lelkovače (o několika videowebech plných seriálů jsem psal loni), kteří se v jednu chvíli zajímají o krizi na Srí Lance a o pár sekund později stahují megabajty obrázků, rozkoukávají tři videa a zakládají si dva nové účty na sociálních sítích. Zvlášť ve chvílích, kdy před sebou máme jasný úkol, jsou tato rozptýlení vítána s téměř otevřenou náručí.

K lelkování přispívají i všemožné řetězové maily plné powerpointových prezentací s roztomilými koťátky, vtipnými hláškami a rádoby osvícenými postřehy. Jejich čtení a rozesílání evidentně tvoří náplň práce v mnoha firmách. O jejich nesmyslnosti se mohou vést spory, ovšem je jasné, že cílevědomosti nepřispívají.

Celkově zkrátka rychlý internet naši produktivitu a soustředěnost spíše rozptyluje, než povzbuzuje. Máme pocit, že pár kliků navíc neznamená velké zdržení, ale ve skutečnosti jde o návyky, ne o jednotlivé přestávky. Opět tu máme tenkou hranici mezi zdravou zvědavostí a mrháním vlastním časem, talentem a činorodostí.

Jak z toho ven?

Disciplína a systém nejsou populární, ale myslím, že jsou jedinou cestou, jak naše plýtvání časem na internetu omezit. Ideální je pochopitelně mít nějaký systém organizování času (můj oblíbený je GTD, ve stručnosti shrnutý zde) a lepší zacházení s časem na internetu bude jen jedním z jeho přínosů. I tak ale nabídnu pár rad, jak lépe odolávat nesmyslným časozabijákům. Přiznám se, že sám z nich dodržuji pouze některé.

  • Pokud hledáte něco konkrétního, otevřete si nové okno prohlížeče a v něm dělejte jen to, co se vašeho aktuálního úkolu týká. Pokud narazíte na něco zajímavého, ale nesouvisejícího, můžete to prozatím otevřít na pozadí nebo uložit mezi záložky, ale nenechte se odvést od aktuálního úkolu. Doporučit mohu službu I need to read this.
  • Omezte sledování videoserverů (YouTube) jen na některé denní doby. Přímo se nabízí 19:00 (Večerníček). Pamatujte, že "related" (související) videa nemusí být vždy related. Můžete také sledovat jen vybraná videa z video blogu nebo různých TOP výběrů a nechat tak na ostatních, aby jejich hledáním ztráceli čas.
  • Vyřizujte e-mail v určitou denní dobu (např. 10:00, 13:00 a 15:00). Mezitím odpovídejte jen na skutečně urgentní dotazy. Kdo vás chce zastihnout ihned, má vaše telefonní číslo. Je jasné, že záleží na typu vaší pracovní náplně, zda je tento tip aplikovatelný. Jste-li hotline řešící urgentní případy, tak, podle mých zkušeností, vyřizujete e-maily zásadně jen v lichý pátek.
  • Nainstalujte si některý ze sledovačů vašeho on-line chování (ManicTime nebo Wakoopa sleduje aplikace, RescueTime dokonce i navštěvované stránky). Nebo si to prostě odstopujte. Když vám vyjde, že na Facebooku strávíte více času než v reálném světě, je čas se zamyslet.
  • Naučte se zacházet se svým prohlížečem, využívejte třídění, oblíbené položky a vyhledávání uvnitř stránky. (Více o jednotlivých prohlížečích v našem srovnávacím testu)
  • Nainstalujte si webový filtr (já používám OpenDNS) a můžete sami sobě omezit brouzdání po neužitečných doménách (podvodné domény, viry...). Berte to jako takovou dobrovolnou internetovou dietu.
  • Brouzdejte po internetu tak, abyste neměli pocit, že ztrácíte čas. Navyknete si být na sebe přísní a záhy zjistíte, že máte mnohem víc času na skutečnou práci a život.

4. Smilstvo - odvrácená strana pornografie

LUXURIAZnáte ten starý košilatý vtip z devadesátých let: "Prodám obsah celého internetu na 31 822 CD discích. Nebo bez porna na pěti." Internet je (opět právě díky své individuální a rádoby anonymní povaze) rájem pro pornografické materiály všeho druhu.

Nečekejte zde žádné rozuzlení nebo napomínání. Pokud si nemyslíte, že prohlížením pornografie podporujete v důsledku velmi nemorální průmysl, těžko změníte názor po přečtení čehokoli zde. Rodiče by měli zajistit, aby se jejich děti nesetkaly na internetu s ničím, co by jejich vývoj mohlo ohrozit, to je jasné a platí to nejen na internetu.

Je zde ale podproblém, který nelze odbýt nějakým svobodomyslným podotknutím. Dětská pornografie. V rámci semináře boje proti dětské pornografii mně a menší skupině novinářů pustil jeden z detektivů ukázky toho, co jsou schopni šiřitelé a autoři dětské pornografie vytvářet a posílat, jaké nevýslovné zločiny jsou schopni páchat na dětech. Něco takového nesmí být skryto pod žádnou poučku o svobodě slova. Pokud se setkáte s šířením dětské pornografie, kontaktujte Policii ČR. Čeští policisté spolupracují s mezinárodními odborníky a můžete pomoci ochránit zdraví a životy dětí třeba na druhé straně zeměkoule.

Také "obyčejná" pornografie a erotika může být obtěžující či nežádoucí. Pokud se chcete s pornografickými materiály setkávat co nejméně, můžete je blokovat například pomocí již zmíněného OpenDNS nebo dalších nástrojů. Na internetu se dá dělat mnoho zajímavějších činností, po kterých si navíc nemusíte mazat historii navštívených stránek.

5. Lakota - pro pětikorunu koleno vrtat

AVARITIAMohlo by se zdát, že spořivost je ctnost, na kterou mnoho skryté špíny vyhrabat nejde. Nicméně škudlení dotažené do posledního detailu se stává nejen posedlostí, ale i velmi otravnou vlastností. Navíc může být často v rozporu se zákonem nebo morálkou.

Internetové stránky nás za posledních 15 let namlsaly, to když nabízely zdarma služby, které se jinde musí platit. Ale nic není zadarmo, ani na internetu, a někdo zkrátka nakonec provoz služeb musí zaplatit. Málokoho napadne, že projekty jako Wikipedia.org s mnohamilionovým rozpočtem jsou zcela odkázané na soukromé dárce.

V jiných případech už není příspěvek dobrovolný, ale povinný. Ano, narážím na stahovače různých cracklých programů, kterým "platit za software" připadá jako holý nesmysl. Vždyť to stáhnu z torrentů, ne? Krátkozrakost a nesolidárnost takového přístupu je snad dostatečně zřejmá.

Přehnaná šetřivost může poškozovat i dlouholeté prodejce. To když si zákazník vybere přehrávač v kamenném obchodě, nechá si jej předvést, ohmatá, osahá, poptá se... A pak jde domů, koukne na srovnání cen a produkt koupí o 301 Kč levněji v internetovém obchodě s mobily. Sice mu dojde až za dva týdny, protože byl "na skladě (u dodavatele)", ale pocit ušetřených peněz převažuje nad faktem, že nedal vydělat lidem, kteří mu při výběru nejvíce pomohli.

Posledním hitem, výborně zneužívajícím touhu po ušetření doslova za každou cenu ("Nechci slevu zadarmo..."), jsou internetové aukce s platbou za příhoz. Spočívají v tom, že i celkem drahé zboží zde můžete koupit za zlomek ceny, ovšem v aukci. Za každý příhoz se přitom platí. Provozovatel tak nakonec obvykle zkásne mnohem více, než kolik zboží normálně stojí, protože desítky lidí zaplatí za příhozy. A účastníci aukce sice mohou sem tam ušetřit, ale daleko pravděpodobnější je, že zde po malých částkách zcela zbytečně promrhají ještě více korunek. Celé to daleko více připomíná loterii než seriózní nakupování.

A to nemluvíme o vyložených podvodech, tedy (obvykle zahraničních) e-shopech, ve kterých nakoupíte drahou elektroniku za její pětinovou cenu, ovšem balíku se nedočkáte a nikoho nedovoláte. Vyhnout se podezřele výhodným nabídkám je v takovém případě dobrý nápad.

Jak se bránit?

Nejlepší obranou v tomto případě není útok, ale zdravý hospodářův rozum. Podezřele výhodné nabídky jsou obvykle podezřelé z nějakého rozumného důvodu. Je načase přestat uvažovat o internetu jako o magické formuli a zázračném místě a brát jej realisticky: jako síť propojující lidi z celého světa, jako ohromné tržiště, knihovnu, hřiště a divadlo v jednom. Na druhé straně jsou lidé. Nestyďte se je odměnit, pokud jste s jejich prací spokojeni.

6. Závist - když on, proč ne já?

INVIDIAInternet je pro mnohé lidi ideálním prostorem pro sebeprezentaci. Ať už je to blog, osobní stránky, profil na Facebooku nebo účet na Twitteru, lidé mají tendenci se vychloubat prvním posledním. Ať už je to vychloubání přehnané nebo mírné, nafouknuté či nafoukané, téměř vždy může u někoho vzbudit závist. To je zcela běžné, nejen na internetu si lidé závidějí, ovšem anonymní prostředí a eskalace různých hněvivých komentářů může dát závisti na internetu obludný rozměr. Je dobré si uvědomovat, jak naše veřejná komunikace na ostatní působí. A ještě spíše, jak se my sami necháváme ovlivňovat tím, co čteme.

Specifickou formou závisti je plagiátorství, které na internetu obzvláště bují. Přitom autorské právo platí na internetu stejně jako kdekoli jinde a kupodivu není až tak špatně vymahatelné, jak se může zdát.

Na naši závistivou povahu spoléhají také řetězové dopisy, spamy a podobné podvody. "Koupil jsem si prášek SuperStrongStuff a od té doby mám na břiše pekáč buchet..." nebo "Chcete také vydělávat sto tisíc dolarů měsíčně a přitom pracovat jen hodinu denně?" jsou ukázky sloganů, které apelují na naši závist a mohou nás donutit kliknout na nabídku, kterou bychom jinak považovali za přinejmenším pochybnou.

Jak se bránit?

Závistivým pomluvám on-line se budete bránit jen velice těžko. Takže daleko lepší bude, když si uvědomíte, že veřejná internetová komunikace má sklon k přehánění, eskalaci konfliktů a zbytečným výpadům. Pokud se bude brát s nezbytnou nadsázkou, není třeba se zbytečně stresovat.

7. Nestřídmost - ještě chvilku, zítra končím

GULANa internetu se každý cítí být svým pánem. Celá síť je mu na dosah a rychlost připojení navozuje dojem, že vše jde rychleji a plynuleji. Pravdou ale je, že vše, co na počítači děláme, nás stojí nějaký čas a je bláhové se domnívat, že je to "jenom chvilka". Přestože je původně web navržen pro rychlou a přehlednou orientaci v informacích, dnes se vyvinul do podoby, kde se vás každý provozovatel služeb snaží vystavit novým a novým službám, nabídkám a reklamám.

Vypořádáváme se s tím různě, ovšem každý alespoň někdy strávíme neúměrně dlouhou dobu čtením či sledováním nějaké naprosté ptákoviny. To je spíše zahálčivost než nestřídmost. Ve chvíli, kdy ale sledování či hraní on-line her přerůstá v závislost, kvůli které zanedbáváme své blízké, překračujeme neoznačenou hranici do oblasti nestřídmosti.

Thaler a Sunstein mluví ve své nové knize "Nudge" (Pobídnutí) o tom, že lidé mají problém dodržet svá plánovaná rozhodnutí. Každý prý v sobě máme, lidově americky řečeno, logického a racionálního pana Spocka i bezhlavého Homera Simpsona. A ve chvíli, kdy se nám otevírají lákavé, ale nežádoucí možnosti, umí Homer panu Spockovi sebrat velení. Proto musí Spock při plánování počítat s tím, že jej v klíčový okamžik Homer nebude poslouchat... (více viz Thaler a Sunstein, Nudge, Penguin Books 2008, Londýn)

Ať už jsou to televizní seriály, počítačové hry, obrázky koťátek, komiksy, erotika nebo akademické články, internet jako by byl bezedný a vždy, když skončíte jednu sérii nebo oblast, druhá se hned nabídne. Umět zavolat pověstného "Míru" a konzumovat on-line obsah s ním není jednoduché, ale právě "všeho s mírou" je lidová moudrost, která je platná i dnes.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Zpráva vyděračského viru WannaCry, která vyžaduje platbu.
Malware WannaCry obsahuje chyby. Část dat by mělo být možné zachránit

Virus označovaný jako WannaCry, který před několika týdny zaplavil internet, obsahuje poměrně amatérské chyby. Pokud jste jedním z napadaných a stále se vám...  celý článek

Američané žijící v Česku sledovali průběh prezidentských voleb na ambasádě USA...
NSA šetří napadení serveru dodavatele softwaru pro americké volby

Američané zatkli spolupracovnici americké tajné služby NSA, která patrně vynesla informace o vyšetřování incidentu souvisejícího s americkými volbami.  celý článek

(Ilustrační snímek)
Umělá inteligence má nový úkol: boj proti teroristům na Facebooku

Facebook nasadí umělou inteligenci, aby odhalila komunikaci teroristů a jejich naháněčů.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.