Nomenklátor
V závěru minulé části jsme se dostali k metodě, která byla pokládána za naprosto dokonalou a bezpečnou; bylo to využití tzv. nomenklátoru. Tato šifrovací technika byla velice oblíbena ve šlechtických kruzích v 16. až 19. století. Pomocí nomenklátoru psal své milostné dopisy například Casanova. Hlavní chybou bylo, že nomenklátor nebyl obměňován dost často a majitel jej používal po dlouhou dobu (často po celý život). O co šlo? Nomenklátor byl předchůdce kódové knihy. Skládal se z kódové abecedy pro jednoduchou (někdy i pro polyalfabetickou) záměnu a dále obsahoval seznam kódů pro často používaná slova – válka, pevnost, král, loď (resp. u osobních nomenklátorů spíše láska, polibek, schůzka). Ukázalo se, že dobře používaný nomenklátor, který byl často obměňován, byl poměrně bezpečný, lehce použitelný, a jeho obliba proto rostla. Pro diplomatickou poštu Francie, Španělska, Rakouska a Anglie se stal nepostradatelným po celá následující století. Nomenklátory se stávaly rozsáhlejšími a rozsáhlejšími. Koncem sedmnáctého století již měly 2000 až 3000 slov.
Obr. č. 1– Jednoduchý osobní nomenklátor Marie Stuartovny (1542–1587)
(zdroj www-ivs.cs.uni-magdeburg.de)
Nomenklátory měly z hlediska kryptoanalýzy jednu „malou vadu“ (přesněji řečeno velkou vadu). Pro rychlé vyhledávání byla slova řazena abecedně. Pokud kód bylo nějaké čtyř nebo více místné číslo (jak tehdy bylo běžným zvykem) a tato čísla byla také řazena vzestupně, znamenalo to, že luštitel mohl odhadnout, jakým písmenem začíná slovo, které kód představuje. Můžeme to doložit na příkladu z roku 1677. Ve španělském diplomatickém nomenklátoru všechna slova od „bal“ do „ble“ – začínala kódy 131 až 149. Tato chyba neušla pozornosti právě Antoine Rossignola, kterému se tak paradoxně delší a „propracovanější“ nomenklátory lépe luštily.
Protože si tuto slabinu dobře uvědomoval, doporučil pro výrobu „vládních“ nomenklátorů pro státní účely promíchat číselné kódy. Nomenklátory se pak musely vytvářet dva – jeden pro šifrování (výrazy seřazené abecedně) a druhý pro dešifraci (číselné kódy seřazeny vzestupně). Nomenklátory se ještě za jeho života dále zvětšovaly. Důvodem k většímu rozsahu byla skutečnost, že luštitelé byli v případě používání malého počtu kódových slov stále schopni (po zachycení dostatečného počtu zpráv) korespondenci luštit. Základem úspěchu luštitelů byla (zjednodušeně) opět analýza frekventních slov a hlavně spojování událostí s tím, co pravděpodobně šifrová zpráva obsahuje.
Změna, kterou Rossignol zavedl, byla zdokonalením do té doby používaného systému a znamenala významné zvýšení bezpečnosti francouzské státní šifry. Z hlediska vývoje toto vylepšení znamenalo přechod od nomenklátoru ke kódové knize. Kódová kniha se pak na řadu století stala nejvýznamnějším šifrovým systémem a byla používána ještě koncem dvacátého století.
Académie française
Na závěr, než si přečtete neumělý překlad Boisrobertovy básně, která oslavuje život a úspěchy prvého oficiálního francouzského kryptologa Rossignola, mi dovolte ještě jeden příběh, který charakterizuje dobu a postavy, o nichž jsme si dnes vyprávěli.
Báseň napsal jeden ze zakladatelů Francouzské akademie, osobní přítel Rossignola, básník Francois Boisrobert. Právě Francouzská akademie, tato nesmírně vážená instituce, vznikla velice zajímavým způsobem – posuďte sami.
Přibližně od roku 1570 fungoval zcela neformálně spolek vědců, literátů a významných intelektuálů. Jejich schůzky probíhaly na hranici legality a to často dokonce tajně. Boisrobert, který byl členem tohoto spolku, o něm informoval roku 1634 kardinála Richelieu. S hlášením o tajném spolku si poradil kardinál Richelieu naprosto geniálně, tak jak to dokázal právě on. Vzkázal členům tajného spolku, že je potěšen takovou společností a jejich zájmy a navrhl, aby se nadále spolek scházel pod jeho patronací. Se vzkazem přišlo i upozornění, že odmítnutí by mohlo kardinála „udivit“. Členové spolku Jeho Eminenci „pokorně poděkovali za projevenou velkorysost“ a všechno další už mělo pouze administrativní dohru, která vyústila oficiálním vznikem Francouzské akademie (10.2. 1635). Byla to čítanková ukázka, jak z tajného spolku učinit v jedné vteřině národní instituci obrovského veřejného významu, která po další století ovlivnila rozvoj vědy nejen ve Francii, ale v celé Evropě. Richelieu tím prokázal, v čem byla jeho genialita: uměl pochopit význam věcí a využít je v zájmu svém a svého národa. Do kategorie těchto předvídavých rozhodnutí kardinála Richelieu patří také poznání, jaký obrovský význam může sehrát v jeho a státních službách kryptolog Rossignol se svojí schopností luštit šifrové zprávy...
Epištola
Francois Le Metel De Boisrobert
(věnováno příteli Rossignolovi)
...
Jak zázračná a skvělá je tvá dovednost
a jak důležitá je moc tvého umění!
Vždyť tímto uměním se dobývají provincie,
odhalují tajemství a díky jim
s nevelkým úsilím jsou donucena
vzdávat se města a pevnosti.
Tvé umění je pro mne nepochopitelné
a ani v budoucnu je nikdy nepochopím;
mohu však říci, že ti sloužilo velice dobře.
Zasloužíš si to...
Toulky zajímavými zákoutími kryptografie:
Šifra z doby d'Artagnana (1. díl)
Šifra z doby d'Artagnana (2. díl)
Luštitelé z dob Marie Terezie
Jak se luští kódové knihy
Zimmermannův telegram poslal USA do války
