Smajlík pronikl do běžné konverzace, e-mailů, SMS a dokonce i do poloformálních e-mailů. Pokud si děláte legraci přímo ze sebe, můžete jej vložit i do formálnějších textů. Smajlíky pomáhají odlišit vážně míněné sdělení od vtipu, ironie nebo sarkasmu.
Smajlík a emotikonVíce o historii smajlíku, a také o rozdílu mezi usměvavým obličejíčkem (grafika) a novějším emotikonem z interpunkčních znamének :-) |
Zatímco v komunikaci tváří v tvář není obvykle problém pomocí gest, grimas nebo tónu řeči odlišit humor od vážně míněných slov, textová komunikace je od všech těchto přidaných (vedlejších) kanálů očištěna. Emotikony jako ";-)" nebo ":-D" pomáhají ujistit čtenáře o úmyslu autora textového sdělení. A protože textová sdělení jsou pro nás mnohonásobně běžnější, než byla řekněme před třiceti lety (e-mail, chat, SMS, Facebook, Twitter...), je jasné, že emotikony byly na spadnutí.
Už je tu moc vtipů! Co není vtip, označujte :-(
V 80. letech se internetové diskuze na univerzitách pomalu proměnily z ryze akademického nástroje na všeobecně využívaný komunikační nástroj. Vedle sebe tu byly důležité informace, vtípky, nekonečné diskuze nesmiřitelných táborů a třeba i reklamy nebo inzeráty. Problém dělaly hlavně vtípky, které nebylo možné podle předmětu zprávy odlišit od vážně míněného příspěvku.
Scott Fahlman proto navrhoval, aby se vtípky odlišily sekvencí znaků ":-)", a tak mohl každý bezpečně poznat, že zpráva není míněna vážně. Historii smajlíků známe i díky Microsoftu - ten pomohl najít zálohy původního diskuzního vlákna, kde Scott smajlík poprvé použil.
Původní příspěvek do diskuze, ve kterém Scott Fahlman poprvé použil emotikony :-) a :-(
Dnes používáme smajlíky nejen v předmětu, ale přímo v textu. To jde daleko nad rámec Fahlmanova prapůvodního nápadu. Jinde jsme zase rozumně zvolili nezahlcovat komunikaci mračícími se závorkami. Fahlman totiž navrhoval i to, aby každá vážně míněná zpráva byla označena mračícím se smajlíkem. Ale asi si dělal jen legraci.
