Když jsem si nedávno chtěl poslechnout Kytici od Suchého s Havlíkem, půjčil jsem si od rodičů původní legendární balení LP desek. Možná to v době streamování vypadá staromódně, ale na Spotify nebo Google Play tato věc stejně tehdy nebyla.
Proč to zmiňuji? Protože jsem si uvědomil jednu věc: gramofonové desky, cédéčka, dévédéčka, kazety, knížky, papírové fotografie, ale třeba i hudební válečky po pradědečkovi si můžu od rodičů kdykoliv zadarmo půjčit. Jsou totiž jejich majetkem a mohou s nimi nakládat, jak chtějí. Ty, které jsem si koupil já, jsou zase moje a zůstanou mi navždy. Předám je dětem, ty je dají svým dětem, prodají je nebo třeba zahodí. Jak budou chtít.
Zní vám to banálně? Tak zkuste něco podobného provést s účtem na Spotify nebo třeba fotografiemi uloženými kdesi na diskových polích Google Photos. Dostanou se jednou vaše děti k „vašim“ oblíbeným hudebním nahrávkám? Budou si moci prohlédnout vaše fotografie z dětství? Pokud přestanete platit předplatné dané cloudové služby, tak mají smůlu. Svým dětem nepředáte hudební sbírku, ale maximálně tak finanční závazek vůči poskytovateli služby, která jim dovolí si ony nahrávky přehrávat. Pochopitelně jen do té doby, dokud za to budou platit.
Ale na druhou stranu ...Cloudové služby s sebou přinesly pro nás zákazníky nevídané možnosti. Vyjde-li nové CD vaší oblíbené kamerunské kapely, už nemusíte psát do tamního vydavatelství, máte totiž velkou šanci, že na Spotify nebo Google Play jej najdete. Okamžitě. Služba Tidal zase nabízí poslech těm, kdo neradi kompromisy, co se kvality poslechu týče. Vše je zde streamováno ve FLACu v kvalitě odpovídající formátu CDDA (vše o Tidalu zde). A pokud by se na český trh podívala i francouzská služba Qobuz, tak bychom mohli streamovat i v té nejvyšší možné studiové kvalitě. Něco takového bylo v době CD prakticky vyloučeno a za časů LP zase vyhrazeno jen těm movitějším.Opravdové poklady pak mnohdy za pár korun najdete v antikvariátech se starými hudebními nosiči a zejména LP deskami. Doba přeje i zájemcům o rarity a nejrůznější limitované edice, hudební i ty filmové. Zremasterované filmy ve vysokém rozlišení, filmy se špičkovým zvukem Dolby Atmos a filmy v nejrůznějších sběratelských edicích na blu-ray naleznete v Česku například na webu Filmarena.cz. Rozmach filmových streamovacích služeb, jako jsou Netflix (jak na něj, se dočtete zde) nebo Amazon Prime (ten u nás zatím nepromítá), přinesl i viditelný nárůst počtu kvalitních seriálů a filmů. Distribuce je díky internetu celosvětová a náklady na ni nižší než kdykoliv v minulosti. Na premiéru svého oblíbeného seriálu se můžete podívat ihned po vydání a nebo kdykoliv jindy. Klasické televize se dostávají čím dál více do úzkých.  Takto vypadal služba Google Play při spuštění v roce 2013.  S českými titulky je v Netflixu stále ještě problém.  Kompletní diskografii u českých tvůrců na Spotify většinou nenajdete. Fotky uschované na cloudovém úložišti vám nesežerou na půdě myši a můžete si je kdykoliv vytisknout. Jen to nesmíte zapomenout udělat a při domácím tisku myslete na to, že životnost inkoustu nemusí být taková, aby se obrázek dožil i pravnoučat. Ideálním vánočním dárkem je pak kvalitně vyrobená fotokniha. Za redakci můžeme doporučit služby Rajče.net. Ne proto, že patří pod iDNES.cz, ale proto, že se nám zdají stále nejlepší. Velký a z větší části stále platný test fotoknih najdete zde. |
Předplatné je pochopitelně pro výrobce nebo poskytovatele služeb tou nejvýhodnější formou platby od klientů. Je pravidelné a kvůli konzervativnosti a lenosti většiny z nás i jisté. Snaha získat předplatitele tady koneckonců je od chvíle, kdy začaly vycházet první noviny. Zatím poslední vlna tohoto způsobu platby přišla s nástupem cloudových služeb. Nejvýraznějším představitelem jsou právě hudební streamovací služby, ale už předtím tu byl například e-mail.
Víte jak se liší e-mailová schránka od té fyzické? Až vám poskytovatel tu e-mailovou jednou zruší, nejen že třeba nespustíte mnoho dalších na ní navázaných cloudových služeb, ale přijdete také o všechna data, která jste v ní doteď měli „bezpečně“ uložená. Někdy stačí jen nevědomky porušit pravidla služby. I to může vést k okamžitému zrušení účtu (to platí nejen u e-mailu). Vývojáři, kteří si kdysi předobjednali první mobil od Googlu a pak s ním naložili v rozporu s pravidly, by mohli vyprávět.
Aktuálně se trend předplatného šíří mezi poskytovateli softwaru. Je to výhodné pro obě strany. Zákazník má neustále aktuální verzi programu a výrobce má z čeho ty pravidelné aktualizace platit. Jenže co když vám stačí ona stará verze? Vzato ad absurdum, v době předplatného už nikdy žádná stará verze „nevznikne“. Už se nebudete mít k čemu vrátit. Když přestanete platit, program vám přestane fungovat. Nezbude vám nic. A když si to spočítáte, zjistíte, že například za jediný rok zaplatíte na předplatném konkrétního grafického editoru tolik, kolik stála jeho krabicová verze, která vám „navždy“ zůstala doma v šuplíku. Teď vám po roce placení nezůstane nic.
Ale na druhou stranu ...Hrozbu ztráty dat z e-mailové schránky vyřešíte jedině tradičním způsobem: zálohováním. Pokud si má někdo ve vaší korespondenci v budoucnu listovat, vypalte ji nejméně dvojmo na CD. Jako krátkodobé, ale velmi pohodlné řešení může posloužit automatické přeposílání pošty s vybraným příznakem (obsahem) do jiné poštovní schránky (v tomto ohledu nabízí prakticky neomezenou kapacitu schránky například Google). K většině softwaru sice existují bezplatné nebo open source verze, ale tady je každá rada drahá. Ne vždy je totiž přechod z pohledu funkcionality možný. Dejte nám vědět, co používáte vy místo Photoshopu a dalších programů, které přešly na předplatné. |
