Jak jsme již psali v úterý zde, internet zase jednou žije divokými domněnkami. Tentokrát spekulace (například zde, zde či zde) živí záhadné objekty v čínské poušti objevené na Google Maps. Jejich význam či určení není na první pohled vůbec zjevný.
Především je třeba poznamenat, jak si všimli i někteří čtenáři v diskusi pod článkem, není to úplně nový objev. Stejných útvarů si lidé všimli už v roce 2006 (důkaz je například zde). A není divu, daná oblast kypí podivnou aktivitou už dlouhé roky.
Je totiž skutečně dobře známou vojenskou oblastí, která se označuje nejčastěji jako Lop Nor podle nedalekého jezera. V minulosti to byla jediná střelnice v rámci čínského atomového výzkumu a i dnes to je vojenský prostor. Právě na tomto místě mimo jiné vybuchla první čínská atomová bomba v roce 1964. To nasvědčuje tomu, že většina "útvarů" a objektů má vojenský účel.
Návrat k atomu
Střelnice vznikla v opuštěné oblasti v západní části pouště Gobi v 50. letech minulého století na doporučení sovětských expertů. Program tu probíhal dlouhé roky nejprve s pomocí odborníků ze SSSR, pak jen ryze čínskými silami. O čínském jaderném programu si můžete na Technetu přečíst podrobněji zde, v úryvku z knihy Karla Pacnera Atomoví vyzvědači. Ocitujeme jen to nejdůležitější:
Schematická mapka střelnice Lop Nor s vyznačenými zeměpisnými souřadnicemi. Vpravo dole je oblast nadzemních zkoušek jaderných zbraní, k podzemním zkouškám pak sloužila oblast vlevo nahoře, vyznačená třemi symboly.
Ve čtvrtek 16. října 1964 - shodou okolností ve dnech, kdy ÚV KSSS v Moskvě zbavil všech funkcí Nikitu Chruščova - zaznamenaly japonské meteorologické stanice nárazy vzdušných proudů. Vzápětí vydala agentura Nová Čína o pokusu oficiální zprávu. První čínská atomová puma tedy vybuchla přesně v 15:00 místního času 15. října 1964 na střelnici u jezera Luo-pu-pcho (čínský přepis jména jezera Lop Nor, což je výraz ujgurského původu, pozn. red.).
Nálož byla umístěna na vrcholu devadesátimetrového stožáru. Výbuch měl stejnou sílu jako Fat Man (Tlouštík) svržený na Nagasaki - asi 20 tisíc tun trinitrotoluenu, tedy 20 kilotun TNT. Záři atomového hřibu pozorovali dokonce i obyvatelé Semipalatinska, jednoho ze sovětských středisek jaderných pokusů, vzdáleného přibližně 1 300 kilometrů na severozápad.
O tři dny později fotografovala družice Corona atomovou střelnici po výbuchu. Rozbor zachycených vzorků Američany udivil. Puma obsahovala mimo jiné i čistý uran 235, nikoli plutonium, jak se čekalo. Číňané tedy zvládli velmi pokročilou výrobní technologii, kterou nevlastní dokonce ani Británie a Francie.
Co bylo dál?
Stejný zkušební areál byl místem i dalšího velkého mocenského čínského úspěchu. Dne 27. října 1966 tu Čína jako první země na světě provedla test rakety s jadernou hlavicí. Raketa DF-2A s hlavicí o síle 12 kilotun vyletěla tehdy ze základny Jiuquan v Gansu. Zhruba o deset minut později explodovala podle plánu o 900 kilometrů dále, zhruba pět set metrů nad povrchem polygonu Lop Nor.
Střelnice se dnes již samozřejmě nepoužívá. Ale poslední atomové zkoušky na ní proběhly ještě v roce 1996. Celkem se jich na místě uskutečnilo čtyřicet pět. Používala se ovšem dále, například k testům raketových hlavic. A tím jsme znovu u našich záhadných obrazců.
Většinou jasno, někdy záhadno
"Podivnosti" na Google Maps jsou roztroušeny na několika místech vojenského areálu, který zabírá sto tisíc čtverečních kilometrů, tedy plochu větší než celá ČR. Některé sloužily evidentně jako cvičené cíle, protože na nich jsou vidět stopy po poškození výbuchem. Například kruhový objekt s dobře viditelnými trupy letadel (fotografie v záhlaví článku, na mapě zde) je téměř jistě určen ke sledování účinnosti raketových hlavic. Snadno na něm lze určit účinek nálože na různé předměty či typy cílů i vliv překážek na snížení účinnosti v přesně dané vzdálenosti od místa nárazu.
Zcela nepravděpodobný obrazec v čínské poušti, u kterého si jeho významem či možným využitím nejsme vůbec jisti.
Týká se to i dalších "záhadných" útvarů, na kterých jsou patrné ohořelé a poničené kostry automobilů (na mapách zde). Zřejmě ke zkouškám zbraní navržených k potlačení bojeschopnosti protivníkova letectva byla postavena i maketa vzletové a přistávací dráhy patrná na dalších snímcích (na mapě zde).
U některých dalších objektů nám patrně jejich přesné určení zůstane skryto, pokud se nenajde někdo kvalifikovanější, kdo by ho mohl osvětlit. Týká se to například záhadného obrazce o několik řádků výše vlevo (nebo na Google Maps zde, případně podobný zde).
Ale ani tak není důvod se domnívat, že by jejich účel byl jiný než vojenský. Stavění modelů terénu používá řada armád světa, Číňané jen v nečekaně velkém měřítku. V roce 2006 například - také na Google Maps - nadšenci objevili přesný model hraniční oblasti mezi Indií a Čínou, o kterou se obě země stále přou. Geografický model byl vytvořen v měřítku zhruba 1:500.
Model sporného území na čínsko-indické hranici v měřítku 1:500
Čína tehdy oznámila, že jde o výcvikový tankodrom. Ale to je jen těžko představitelné. Tanky by rychle zcela zničily na pohled pečlivě připravený terén skutečně připomínající oblast, o níž Indie s Čínou v roce 1962 válčily. Nejspíš je to vizualizační pomůcka pro přípravu taktických vojenských plánů.
Modely terénů jsou dost veliké na to, aby unesly váhu lidského těla a umožňovaly tak plánovačům pohyb přímo "v terénu", což používala v posledních letech například americká armáda.
Na závěr trocha potaše
Na seznamu "záhadných objektů" se objevil ovšem alespoň jeden, který s vojenstvím nemá nic společného. Byť je oblast kolem jezera Lop Nor pro zemědělství zcela nevhodná, přesto skrývá něco zajímavého pro zemědělce: suroviny pro přípravu umělých hnojiv.
Na níže připojeném obrázku, nad kterým si mnozí na internetu lámali hlavu, je velký závod na výrobu anorganických hnojiv. Vyrábí se v ní potaš, tedy uhličitan draselný. Získává se vysoušením ze solanky (slaného roztoku). Lop Nor je jedním z největších zdrojů potaše pro čínský trh a odpařovací nádrže zabírají plochu desítek kilometrů čtverečních.
Odpařovací nádrž v areálu na přípravu potaše na snímku družice NASA z května letošního roku. Kratší strana nádrží (vlevo dole) měří na délku asi sedm kilometrů.
