Hned po prvním přistání nového Boeingu 787 Dreamliner na ruzyňském letišti 14.12.2012 jsem se z přistávací dráhy přesunul k bráně C11 a mezi prvními cestujícími nastoupil na novotou zářící palubu.
Příjemná ekonomická třída
Zatímco kolegové remcají, že se nedostali do business třídy, já jsem za tu ekonomickou tentokrát rád. Na ní jsou totiž nejlépe vidět změny vůči předchozím generacím. Zatímco business třída skýtá i v běžných letadlech poměrně velký komfort, ta ekonomická je většinou hodna svých nelichotivých přezdívek (nejčastěji dobytčák), které lze zaslechnout během letu i po něm.
Ano, takhle by to šlo. V Dreamlineru bych za tři týdny cestu na veletrh CES do Las Vegas absolvoval rád. I v ekonomické třídě si totiž připadáte jako pasažér, nikoli jako pouhý náklad.
Skvělý dojem z prostoru
První, co vás po nástupu do letadla zaujme, je nezvykle široký a subjektivně i vysoký vnitřní prostor. A také světlý. Pod stropem jsou totiž v podhledových deskách nainstalovány diody, které nasvětlují vrchní panely. Pocit velkého prostoru dotvářejí i velká okénka, která mezi sedačky propouštějí hodně světla.
Okénka hodně povyrostla především na výšku, a díky tomu je z nich lépe vidět. Marně byste však hledali klasické rolety. Místo posuvného plastu je pod oknem dvojice tlačítek, jimiž v šesti stupních řídíte elektronické stmívání. Okénko můžete skoro úplně zatemnit, nebo jen snížit průsvit "otravného" slunce. Stmívání mají na starosti tekuté krystaly (LCD), které však v podchlazeném stavu nejsou nejrychlejší. Změna stavu tak trvá zhruba 10 až 15 sekund. Když jsem zjistil, že to není porucha, ale vlastnost, přestalo mi to vadit.
V každém sedadle je zabudován zábavní systém, nechybí USB port pro připojení paměti s vlastním obsahem.
Uličky i úložné prostory jsou příjemně dimenzované. Ty krajní mají klasické úchytky, v prostředním oddíle mají otevírání uprostřed.
Skříňky nad hlavami jsou prostorově docela velkorysé. Na certifikovaná kabinová zavazadla jsou skoro zbytečně velké, ale jistě to oceníte například při letech do USA, kde si cestující berou na palubu všechno možné i nemožné. Otevírání mají prakticky uprostřed dvířek, takže na něj dosáhnou i cestující nižší postavy. Negativem je ovšem fakt, že právě kvůli otevírání nemají rovné dno. Při vkládání batohu jsem tak měl pocit, že na dně už něco leží.
Slečna s výškou 173 cm měla před koleny spoustu místa. Při průchodu letadlem se mi zdálo, že problémy s nedostatkem místa na nohy neměl nikdo.
Na toaletě je docela dost místa. Můžete si tak natáhnout kalhoty, aniž byste čelem trefili umyvadlo. Dveře se otevírají zajímavým vyklopením.
Sedačky jsou tenčí než ve starších letadlech a docela mi připomněly nový Airbus A320, který jsme "kupovali" s WizzAirem. Neseděl jsem v ní dlouho, ale tvrdší sedák i opěradlo mi docela vyhovovaly. Nejvíce ovšem potěší dostatek místa pro kolena. Pokud nechcete, tak se kolenem sedačky před vámi po celý let nedotknete. Sedadla jsou o také o trochu širší než obvykle, i když zde o žádnou revoluci rozhodně nejde.
Klid i při startu
Zejména na dlouhých letech cestující ocení výrazně nižší hluk než u starších letadel. Klasický "hukot" je velmi potlačen, takže si můžete poměrně tiše povídat i přes uličku a uslyšíte každé slovo. Bohužel je patrné pískání ve vyšší části frekvenčního spektra. Zprvu je to nepříjemné, ale pak už moje uši asi otupěly.
Každý cestující dostal certifikát účasti na prvním komerčním letu Dreamlineru společnosti LOT.
Rozměrná okna propouštějí hodně světla, což je příjemné.
Velmi mě překvapil start, protože zátah nepůsobí nijak razantně. Je to především proto, že při něm nevzniká tolik hluku a kabina se nerozvibruje a nerozechvěje, jak tomu zpravidla bývá. Někteří cestující si možná ani nevšimli, že se letadlo opravdu odlepilo od země.
Polský Dreamliner se v nejbližších dnes objeví v Praze ještě několikrát (data najdete v našem dřívějším článku). Pravidelně začne z Prahy létat díky společnosti Travel Service nejdříve v roce 2015.
