V americkém Redmondu bylo 4. února rušno. Největší softwarová firma na světě, která zde má své ústředí prošla nejzásadnější změnou za posledních 14 let. "Jsem nadšený, že mohu oznámit svého nástupce na pozici šéfa Microsoftu," řekl kolegům i novinářům Steve Ballmer v oficiálním prohlášení. "Je to osvědčený vůdce, má silné technické zázemí a chápe technologickou krajinu, vidí příležitosti a ví, jak je můžeme využít. Nepochybuji, že se Satyou a dalšími manažery je Microsoft v dobrých rukou."
Nový šéf MicosoftuSatya Nadella se narodil 1967 v Indii, vystudoval informatiku na Univerzitě ve Wisconsinu a MBA má z chicagské Booth School of Business.  V Microsoftu pracuje od roku 1992, má zkušenosti s vývojem, výzkumem i obchodem. Od roku 2011 vede divizi cloudových služeb. |
Změna ve vedení nebyla změnou jedinou. Bill Gates, druhý nejbohatší člověk světa a zakladatel Microsoftu, odstoupil z vedení představenstva společnosti a místo toho po dlouhé době nastoupí do Microsoftu jako technologický poradce, přímo k novému šéfovi. Gates i Ballmer samozřejmě nadále zůstávají v představenstvu a Nadella se jasně vyjádřil, že představenstvo firmy jsou jeho šéfové, protože reprezentují akcionáře.
Navenek šlo o velmi dobře připravenou a po všech stránkách zvládnutou výměnu. Nadella, Gates i Ballmer se usmívali a odborná veřejnost dostala dávku optimistických videí s jejich proslovy. Ale pod povrchem je řada výzev, se kterými se nové vedení musí vyrovnat.
Kritici poukazují na to, že Microsoftu posledních několik let ujížděl jeden vlak za druhým. Společnost Apple jim vyfoukla tablety a nabírá podíl mezi přenosnými počítači. Google úspěšně ovládl mobilní operační systémy, nadále dominuje internetovému vyhledávání a svými on-line nástroji začíná konkurovat klíčovému balíku Microsoft Office. Právě Office podle analytické agentury Trefis tvoří třetinu příjmů Microsoftu. A na serverech Microsoft už dlouho zaostává za operačními systémy GNU/Linux, minimálně co do světového rozšíření.
Příjmy Microsoftu stále rostou, 24,52 miliard dolarů v posledním fiskálním čtvrtletí je 50% nárůst oproti roku 2012. Hlavními zdroji příjmu je kancelářský balík Microsoft Office, který si zatím drží dominantní pozici ve firmách. Bodovaly i herní konzole Xbox 360 či serverová divize. To však do budoucna nestačí a firma potřebuje reformu, aby se více prosadila i v segmentu mobilních technologií. Jakou společnost tedy vlastně Nadella po Ballmerovi přebírá?
Zlatá devadesátá
Přestože už v 80. letech nastoupil Microsoft cestu vzhůru, zejména díky chytrému využití díry na trhu s operačními systémy pro PC, byl to právě konec 20. století, kdy si upevnil dominantní pozici mezi softwarovými firmami. Systém Windows 95 přišel právě včas, aby využil nástup 32bitových procesorů do korporátní sféry, malých kanceláří i obýváků. Mluvilo se o monopolu Windows a nevypadalo to, že by někdo měl šanci něco zvrátit.
Tato jednoznačná převaha umožnila Microsoftu ovládnout i další trhy: kancelářský balík Microsoft Office se stal nutností na školách i v podnikání, Excel a PowerPoint denním chlebem korporátní sféry a Outlook synonymem pro manažerský diář.
Když vizionář Bill Gates předával v roce 2000 otěže Microsoftu svému příteli Stevu Ballmerovi, byl Microsoft na vrcholu sil. Akcie dosáhly rekordní hodnoty, Microsoft opanoval prakticky vše, na co sáhl, a na obzoru nebylo zdánlivě nic, co by mohlo platformu Windows a na ní navázaná řešení jakkoli ohrozit.
Ztracená dekáda
Každý pohled do historie je trochu zkreslený. Zjednodušením a jasným ponaučením po bitvě se žádný generál nevyhne. Zatímco Bill Gates je v těchto vzpomínkách obvykle označován za technologického nadšence, na Ballmera připadá role obchodníka a šoumena.
Možná Microsoft neměl už kam stoupat, a jeho pád byl nevyhnutelný. Možná to vlastně ani nebyl pád, protože zisky si zachovaly vzestupnou tendenci. Tak či onak, první desetiletí 21. století je u kritiků Microsoftu známé jako "Ztracená dekáda".
Odchod BallmeraV srpnu 2013 Steve Ballmer oznámil, že do roka odstoupí. Jeho působení jsme shrnuli v tomto článku. Se zaměstnanci se rozloučil v září 2013.  Ex-šéf Microsoftu Steve Ballmer |
S termínem přišel Kurt Eichenwald, který pro čtenáře Vanity Fair v roce 2012 článkem "Microsoft's Lost Decade" uceleně představil vnitřní problémy největší softwarové firmy světa. Microsoft nemohl nadále růst raketovým tempem a když se po roce 2000 růst zpomalil (každý, kdo potřeboval počítač, jej již měl), opadly pomalu i nadšení a motivace zaměstnanců. Ti, kteří nastoupili v 90. letech, se stali dolarovými milionáři. Čerstvější posily takový výhled už neměly. Byl čas na nový styl motivace. Ballmerovo řešení vypadalo možná dobře na papíře, ale v praxi se zřejmě postaralo o další rozkoly a zbytečnou korporátní byrokracii.
"Všichni zaměstnanci, bývalí i současní, se kterými jsem kvůli reportáži mluvil, zmínili jako důvod úpadku Microsoftu jeho politiku hodnocení zaměstnanců," všímá si Eichenwald. Naráží na Ballmerův systém "stack ranking", kdy v každém desetičlenném týmu programátoři věděli, že dva z nich budou na konci půlročního cyklu odměněni a povýšeni za zásluhy. Dva nejméně užitečné členy každého týmu naopak čekal škraloup v posudku nebo dokonce přeřazení na horší pozici.
Programátoři a politikaření
Netrvalo dlouho a systém se zvrtl. Nadřízení mezi sebou chtě nechtě museli začít kupčit, pokud chtěli zachovat svůj tým v chodu. Jednou za půl roku se tak šéfové týmů zavřeli na několik hodin (i dní) do zasedací místnosti a smlouvali, které týmy spojit, aby se společně dohodli na 20 procentech hrdinů a 20 procentech zátěže, jak si "křivka hodnocení" vyžadovala.
Nervozita se samozřejmě převedla i na programátory: "Místo toho, abychom se mohli soustředit na vývoj a spolupráci, museli jsme všichni politikařit, upozorňovat na chyby druhých a vychloubat se svými zásluhami," vzpomíná jeden z nich Brian Cody. "Chtěl jsem dát dohromady tým lidí, kteří by spolupracovali a soustředili se jenom na vývoj skvělého softwaru," postěžoval si Echenwaldovi jiný programátor, Bill Hill. "Ale to u Microsoftu nejde."
Ballmer se oproti článku samozřejmě ohradil: "Pro mne to tedy ztracená dekáda nebyla. Prodalo se více PC než kdykoli předtím. A podívejte se na cenu akcií." Kritizovaný systém interního hodnocení zaměstnanců nicméně Ballmer stihl zrušit ještě před svým odchodem. "Už nebudeme hodnotit podle křivky a končíme s předdefinovanými cíli pro zaměstnance v týmech," napsal v interním e-mailu v listopadu 2013.
Sluší se také připomenout, že i firmy Amazon, Facebook, Google a další rovněž mají ekvivalentní systémy interního hodnocení. Statisícová společnost zkrátka nemůže mít plochou hierarchii.
Vývoj ceny akcií Microsoftu za posledních 25 let
Mírná inovace v mezích Windows
Microsoft měl tak dobré postavení a tolik volných finančních prostředků, že tyto problémy nebyly příliš patrné. Operační systém Windows neměl v roce 2000 masovou konkurenci a vlajková loď MS Office generovala každý rok dostatek prostředků. Stačilo přicházet s novými verzemi a příjmy byly prakticky zaručené. Uživatelé se dočkali dvou velmi povedených verzí Windows (XP a 7) a odvážně inovativního Office 2007. Z monopolu Windows si sice něco ukrojily platformy Mac OS a Linux, nicméně Windows si své dominantní postavení obdivuhodné uchovaly.
Úzkostlivé lpění na ovládání Windows paradoxně Microsoft omezovalo. Už v roce 1998 měli například vývojáři Microsoftu připravenou čtečku elektronických knih. Úsporný, lehký a tenký přístroj se mohl stát revolučním zařízením. Ale nadřízeným (tehdy ještě Gatesovi) se nelíbilo, že je černobílý. Windows přece nemohou být černobílé. A tak se vše předělalo, čtečka nabobtnala, ztěžkla, dostala barvy ... a po uvedení na trh po neohrabaném zařízení ní neštěkl ani pes.
Podobný příběh se opakoval s tablety a chytrými telefony. Microsoft představil tablet s Windows Tablet a chytrý mobilní telefon s Windows Mobile už v roce 2000. Obě platformy si získaly jen velmi úzký okruh příznivců. Systém Windows, který pomohl Microsoftu dobýt svět stolních a přenosných počítačů, byl pro telefony a tablety moc náročný. Výsledkem byly těžké krabičky s malou výdrží baterie, které se navíc velmi těžko ovládaly. To, že na nich byla stará dobrá Okna, vypadalo možná hezky na letáčcích, ale uživatelé se museli přiloženým dotykovým perem (stylusem) trefovat do mrňavých zaškrtávacích políček.
Ani v poslední šesté verzi se systém Windows Mobile nedokázal přiblížit snadnému a intuitivnímu ovládání telefonu, který představil Steve Jobs v roce 2007. Ballmerovy posměšky na adresu prvního iPhonu výmluvně odrážejí, jak Microsoft svými smartphony předběhl dobu. "To, co představil iPhone jako novinku - web, maily - to umí naše telefony s Windows už roky!" Zároveň nedal lidem to, co iPhone ano. Tedy telefon, který sice nemá "plnohodnotný operační system", ale zato je radost jej používat.
Sjednocený Microsoft
Microsoft se nicméně myšlenky na sjednocené ovládání nevzdal a po řadě neúspěchů konečně přišel s konceptem, který je přizpůsobený pro nová dotyková zařízení. Nové rozhraní se oprostilo od mrňavých zaškrtávátek a povýšilo jednoduchou typografii na základní prvek. Čisté dlaždice, svižně reakce a přehledné ovládání jsou velmi důstojnou alternativou k nejrozšířenějším mobilním systémům. Kdyby přišly Windows Phone o tři roky dříve, nemusely se dnes choulit ve stínu Androidu od Googlu nebo iOS od Applu.
Snad právě to, že Microsoftu ujel mobilní a tabletový vlak, jej donutilo zhostit se pro něj téměř zapomenuté role začínajícího inovátora. Stejné dlaždicové ovládání teď Microsoft hrdě prosazuje i v dalších systémech, herní konzoli Xbox a především stále dominantním operačním systému Windows.
Kombinací tradičních a dotykových ovládacích prvků Microsoft rozhněval řadu svých věrných uživatelů, ale Ballmer věřil, že je to důležitá sázka do budoucna, kdy bude myš stále častěji nahrazována dotykovým displejem i u stolních počítačů a notebooků.
Reorganizaci firmy, nazvanou "Jeden Microsoft", ale již Ballmer nedokončí. Měsíc po jejím oznámení v srpnu 2013 oznámil, že po 13 letech odejde z čela společnosti, ve které strávil více než polovinu života. Dojemné loučení se zaměstnanci si odbyl už na podzim, v únoru 2014 oznámil svého nástupce.
S šéfem cloudu vzhůru do oblak?
Jedna fráze se v souvislosti s novým šéfem vyskytuje častěji. "Řada analytiků soudí, že Satya Nadella je sázkou na jistotu," všímají si Chris O'Brien a Andrea Chang z Los Angeles Times. A nemyslí to jako pochvalu. Mnoho z nich se těšilo, že Microsoft najde někoho zvenčí, kdo do firmy vnese nový vítr a vymaní ji z dlouholetého stereotypů. "Chtěli někoho, kdo Microsoftem otřese. Možná že prodá část firmy, nebo se zbaví Xboxu. Nebo zkrátka něco. Cokoli." Ale jak si všímá analytik Daniel Ives, místo toho se podívali o pár dveří vedle a udělali šéfem člověka, který v Microsoftu vyrostl.
Nadella, který pracuje v Microsoftu jako programátor od roku 1992 a poslední čtyři roky vedl serverovou divizi firmy, je nicméně zodpovědný za divize, které Microsoftu generují stále více příjmů (Nadella na konci roku 2013 oznámil zdvojnásobení příjmů z cloudových on-line řešení). A jejich význam má v budoucnu ještě stoupat. Nadella je tedy sázka nejen na jistotu, ale i na budoucnost.
A aby byli spokojeni úplně všichni, současný šéf představenstva Bill Gates se do Microsoftu po téměř deseti letech vrátí na třetinový úvazek na speciální pozici "technologického poradce šéfa firmy". I to ovšem někteří akcionáři kritizuji. Vliv otce zakladatele podle nich může bránit radikální proměně Microsoftu, kterou prý každá velká firma čas od času potřebuje.
Sám Nadella si ze skeptických očekávání nic nedělá: "Je lepší být podceňován než přeceňován," směje se. První dny v pozici šéfa Microsoftu strávil tím, že se představil podřízeným. Ani za dvacet let jej totiž ve stotisícové firmě pochopitelně nemůže znát každý.
Je na čem stavět
Někteří Nadellovi kolegové si rozhodně nemyslí, že by to byl nějaký konzervativní suchar. Bývalý Nadellův podřízený Rakesh Malhotra jej potkal v serverové divizi, které se Nadella v roce 2011 ujal. Na rozdíl od ostatních manažerů si prý nepotrpěl na dlouhé schůzky a powerpointové prezentace. "Lidé říkají, že hraje na jistotu, ale tak to není. Úplně proměnil, jak serverová divize pracovala. Během chvíle se zbavil tří vrstev managementu," vzpomíná Malhotra. "Lidé v Microsoftu jsou technicky zaměření, a tak jsou rádi, že je u kormidla technik," dodává s odkazem na vzdělání Nadelly.
Kritici však upozorňují na to, že Nadella není připraven na vedení tak ohromné firmy. "Je relativně mladý a nezkušený, především v porovnání se šéfy srovnatelně komplexních korporací," myslí si analytik Patrick Moorhead z Moor Insights & Strategy. Přizvukuje mu i hlasitý kritik Microsoftu, bývalý zaměstnanec Joachim Kempin: "Nadella řekl, že chce přinášet inovativní řešení rychleji na trh. To zatím nikdy nedělal. Firma potřebuje odprodat některé části, a zbavit se tak svých špeků. Nemyslím si, že se do toho pustí."
Nadellu vybralo představenstvo z asi stovky kandidátů a podle zdrojů blízkých výběrovému řízení neexistoval kandidát, který by splňoval všechny požadavky. Nadella se jim zdál jako nejlepší kompromis. "Jeho slabé stránky budou muset kompenzovat kolegové a představenstvo," uvedl Wall Street Journal.
Deset dní po uvedení nového šéfa do funkce skutečně není možné předvídat, jak se Nadellovi bude dařit. Možná je na to sám zvědavý. Nadella sám sebe popisuje jako někoho, kdo se rád učí celý život. To může těšit Billa Gatese, který bude novému šéfovi radit více, než dosud radil Ballmerovi.
Konkrétně se zatím Nadella zmínil o důrazu na internetové technologie a mobilní platformy. Chce, jak je nyní moderní, navrhovat nové produkty především pro mobily a tablety a až pak pro počítače (tzv. "mobile first design"). Plánuje také více integrovat čerstvě koupenou Nokii. "Musíme dělat nové věci," zdůrazňuje Nadella. "Ale zároveň musíme být zdravě sebevědomí. Se softwarem umíme a své zkušenosti zužitkujeme i v těchto nových prostředích."
