Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Planetka, která ukončila éru dinosaurů, mohla být dvojitá

  14:26aktualizováno  14:26
Dinosaury nemusela zabít jedna planetka, ale mohly být dvě v jedné. Tuto hypotézu znovu posiluje nová vědecká práce, která se zabývá případem chybějících kráterů. Ten, který se váže ke konci dinosaurů, totiž možná vypadá, jako by jej vytvořily dva objekty.

Chicxulubský kráter v představě ilustrátora. | foto: Profimedia.cz

Hlavní "zásluhy" na konci období dinosaurů se obvykle přičítají dopadu planetky o průměru nějakých sedm až deset kilometrů. Na vině mohly být ve skutečnosti planetky dvě. Naznačují to údaje, které se objevily v posledních několika letech. Důkazy zatím nejsou zcela přesvědčivé a tradiční hypotéza má stále navrch, netradiční představa však také není zcela bez šance.

Potíž je v tom, že Země má málo kráterů, respektive jejich dvojic, tedy stop vzniklých při téměř současných dopadech několika vesmírných těles najednou, nebo jen těsně po sobě.

V našem vesmírném okolí je totiž zhruba 10 až 20 procent planet "vícenásobných". V podstatě jde o soustavy dvou (nebo více) těles, která obíhají kolem jednoho těžiště, tzv. binární planetky. Pokud je rozdíl v hmotnosti dost veliký, jeden objekt může na pohled v podstatě obíhat kolem druhého, někdy se kolem sebe obrazně řečeno "převalují".

Dokonalý případ dvojitého kráteru: jezera Clearwater v Kanadě

Dokonalý případ dvojitého kráteru: jezera Clearwater v Kanadě

Na povrchu Země přitom "rodinky" kráterů známe jen z velmi sporadických případů. Tvoří pouhá dvě procenta známých kráterů. Dobrým příkladem jsou například 290 milionů let staré krátery Clearwater v Kanadě. Ale kde je zbytek?

Zřejmě dobře zamaskovaný, říká nejpravděpodobnější vysvětlení, kterému minulý týden ještě dodala na váze Katarina Miljikovičová z Ústavu věd o Zemi v Paříži (Institut de Physique du Globe de Paris) ve své práci pro časopis Earth and Planetary Science Letters.

S kolegy se pustila do podrobných matematických simulací nárazů dvojité planetky na větší těleso. Je jasné, že podle vzdálenosti mezi předměty a dalších okolností může být následek různý: mohou vzniknout dva oddělené krátery, dva částečně se překrývající nebo jeden kráter, na kterém je velmi těžko poznat, že vznikl při dopadu dvou těles.

Miljikovičová tvrdí, že poslední možnost je zdaleka nejpravděpodobnější – většina dopadů "dvojplanetek" tak vlastně není od jiných poznat. Jenom každý čtvrtý dopad vytvoří na povrchu výrazně protáhlý nebo elipsovitý kráter. A pouze každý šestý vytvoří dva vzájemně jasně oddělené krátery.

Není to nečekaný výsledek, komentuje výsledky Petr Pravec z Astronomického ústavu a vysvětluje: "Autoři dokázali, co jsme už očekávali podle jednodušších výpočtů. Udělali však kvalitnější výpočet s lepším modelem a ve výsledku odkryli podrobnosti, které jsme předtím neznali." Například přišli na to, že výtrysk roztavené horniny z kráteru po nárazu dvou těles vytváří kolem často jinak téměř dokonale kruhového kráteru jakási "křídla". Tým také našel šest kráterů na Marsu, jejichž charakteristiky odpovídají těm teoreticky předpovězeným.

Do Mexika

Pozornost si ovšem získal vztah nové práce ke kráteru, jehož jméno se v samotné práci vůbec neobjevuje. Je jím známý Chicxulub v Mexiku, tedy pozůstatek katastrofy, která podle nejrozšířenější hypotézy vedla k zániku dinosaurů.

Autoři práce totiž novináře upozornili, že některé charakteristiky tohoto kráteru odpovídají znakům kráterů po dopadech více těles. Podle simulace týmu by ho prý mohla tvořit dvě tělesa s celkovým průměrem 7 až 10 kilometrů. Na kráteru by to podle Milijkovičové bylo těžko poznat i v případě, že by od sebe tělesa ve chvíli nárazu byla vzdálena zhruba až 80 kilometrů, cituje její hrubý odhad časopis NewScientist.

Hlavním důvodem, proč je kráter "podezřelý", je jeho tvar, sdělila Milijkovičová Technetu. Tým podle jejího vyjádření zatím nemá k dispozici jiné údaje, které by hypotézu podporovaly. Ale to nevadí, nejsou totiž první, kdo s touto myšlenkou přišel.

Už to tu bylo

Geoid zobrazující rozdíly v gravitačním poli Země. Červené oblasti jsou s vyšší...

Geoid zobrazující rozdíly v gravitačním poli Země. Červené oblasti jsou s vyšší než průměrnou gravitací, modré naopak s nižší.

Možnost, že mexický kráter je vlastně "dvojkráter", publikoval před necelými třemi lety převážně český tým pod vedením Jaroslava Klokočníka z Astronomického ústavu Akademie věd (práce vyšla v časopise Solid Earth Discussions).

Přišli na to na základě údajů z měření malých výkyvů v gravitačním poli. Tíha na zemském povrchu je přímo úměrná hmotnosti hmoty pod daným místem povrchu. Jiná gravitace je tedy na horách než na dně propasti, ale rozdíl je tak malý, že ho lze těžko změřit. V posledních letech se to však daří spolehlivě (výsledkem pokroku je třeba geoid, o kterém jsme psali v tomto článku).

Vědci ve svém článku popisovali několik anomálií, které by mohly naznačovat existenci pod povrchem skrytých stop po dopadu "skupinových" meteoritů. Jednu možnou objevili i kousek na sever od Chicxulubského kráteru.

Není to však jednoznačný důkaz, připouští hlavní autor práce Jaroslav Klokočník. Podle něj mají v tomto případě poslední slovo geologové: "Jenom na základě sledování tíhových anomálií se existence kráteru jednoznačně určit nedá," říká český vědec.

Z geologického hlediska přitom jasno není. "Během diskuse nad naší prací v odborném tisku se objevila i námitka, že dnes dostupné údaje tuto hypotézu nepotvrzují," říká Jaroslav Klokočník. Geologové totiž provedli dva seizmické průzkumy směrem od hlavního kráteru k oblasti, kde by měly být v podloží patrné následky dopadu druhého tělesa. Ale na nich žádné náznaky pádu dalšího tělesa neobjevili, říká autorka komentáře Gail Christesonová ve svém krátkém komentáři k práci českých vědců. Podle ní jde o běžnou geologickou formaci ze stejného období.

Samozřejmě je to možné, připouští Jaroslav Klokočník. Na druhou stranu by ovšem myšlenku "dvojité Nemesis" dinosaurů zatím nezavrhoval: "Bylo to přece jen trochu zvláštní, že kousek od sebe existují dva tak podobné útvary, jeden způsobený dopadem a druhý ne." Diskuse nad událostmi starými 65,5 milionu let tak zatím nekončí.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Redaktor Technet.cz Roman Všetečka
NEVYDÁVAT: Jak po x-té napsat článek o tom, že začala Křišťálová Lupa

Doplň, co je Křišťálová Lupa, že je to důležitá cena pro celý český internet a podobnou vatu. Hlavně, ať ten hlas hodí nám. Perex nesmí být dlouhý (300 znaků...  celý článek

Malířova představa dopadu planetky do dnešního Mexického zálivu. Obsahuje s...
Svět v temnotě, tak vypadala Země první roky po dopadu planetky v křídě

Následkem impaktu planetky na konci křídy byla taková změna podmínek na Zemi, že vedla k vyhubení dinosaurů. Jak to po dopadu planetky vypadalo na zeměkouli,...  celý článek

Laureáti Nobelovy ceny za fyziku 2017: Rainer Weiss, Barry Barish a Kip Thorne
Fyzika podle očekávání: Nobelovu cenu získali lovci gravitačních vln

Švédská královská akademie ocenila Nobelovou cenu za fyziku pro rok 2017 tři členy týmu, který jako první zachytili Einsteinem předpovězené gravitační vlny. Ze...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.