Královské letectvo (RAF, Royal Air Force), tedy vojenské letectvo britských ozbrojených sil (British Armed Forces, případně tradičněji Her Majesty’s Armed Forces nebo His Majesty’s Forces) vzniklo jako samostatné letecká síla 1. dubna 1918 . RAF se tak stalo vůbec prvním samostatným letectvem světa (považme, že velké americké letectvo USAF bylo ustanoveno až v roce 1947, do té doby existovalo jako armádní USAAF).
Do nového Královského letectva byly zakomponovány obě tehdejší britské letecké složky, a to Královský letecký sbor (RFC, Royal Flying Corps) spadající pod pozemní armádu a Královská námořní letecká služba (RNAS, Royal Naval Air Service) spadající pod námořnictvo. Asi stojí za zmínku, že většina perutí RNAS operovala čistě nad souší (například všechny stíhací trojplošníky Sopwith Triplane létající nad západní frontou patřily RNAS).
Uvádí se, že v okamžiku vstupu Velké Británie do první světové války disponovaly RFC a RNAS (RNAS se těsně před válkou z RFC vyčlenila) dohromady 272 letadly, samozřejmě zatím neozbrojenými. Po necelých čtyřech letech, v době transformace do RAF, už RFC představovalo impozantní sílu. Také s RNAS se muselo počítat, byť oproti RFC mělo výrazně méně letadel i personálu. Nové Královské letectvo se stalo dle počtu letadel největší vzdušnou silou konfliktu. Na sklonku války mělo RAF neuvěřitelných 22 tisíc letadel všech druhů a kategorií. Mnohem střízlivěji pak vypadá počet bojových strojů nasazených v první linii, u RAF to činilo 3300 letadel.
Po skončení Velké války logicky přišly velké škrty ve finančních tocích do RAF, které muselo výrazně zeštíhlit. Ovšem Britové to zeštíhlování trochu přehnali. V roce 1922 se dokonce v ostrovním tisku objevila zpráva, že Francouzi disponují šesti sty prvoliniovými bojovými letouny, proti kterým může RAF okamžitě nasadit necelých 40 stíhaček. Ať už jsou tyto údaje přesné více či méně, ilustrují skutečně nelichotivý stav panující v té době u leteckých sil na britské straně. O pár let později se začala situace naštěstí zlepšovat, byť zpočátku pozvolna. Při tom všem muselo Královské letectvo v meziválečném období a hlavně ve 20. letech zuby nehty obhajovat postavení nezávislé složky ozbrojených sil.
V roce 1924 vznikla v rámci RAF složka Fleet Air Arm, stalo se tak v souvislosti s uvedením do služby vůbec první plnohodnotné letadlové lodě HMS Eagle s letovou palubou po celé její délce a s ostrovní nástavbou na pravém okraji této paluby.
Jinak ve 20. letech vykonávalo Královské letectvo především ochrannou činnost v koloniích impéria (a v mandátních územích, což jsou v podstatě kolonie též). Letouny tak sloužily jako účinný a relativně levný nástroj dohledu nad rozsáhlými oblastmi pod britskou správou. RAF mělo dokonce na starosti kompletní vojenskou správu Iráku.
V polovině 30. let se už Královské letectvo nemuselo o budoucnost obávat, zejména po rozběhnutí německého zbrojního programu a založení Luftwaffe. V roce 1936 bylo RAF reorganizováno, 14. července vznikla tři specializovaná velitelství: stíhacího letectva (Fighter Command), bombardovacího letectva (Bomber Command) a pobřežního letectva (Coastal Command). Krátce předtím vzniklo také Training Command a za války Transport Command (mnohem později za studené války během jiné restrukturalizace všechna tato zase velitelství zanikla).
Nedlouho před válkou přicházely postupně do výzbroje moderní letouny, mezi nimi i ikonické stíhačky Hurricane a Spitfire a bombardéry Wellington.
Před válkou pak došlo k „přesunu“ palubního letectva Fleet Air Arm pod plnou kontrolu Královského námořnictva (Royal Navy).
Když v červenci 1940 kapitulovala Francie, zůstala Británie v boji osamocena. Řady RAF v té době posílily stovky letců z mnoha evropských zemí, mezi nimi i Čechoslováci.
Od července do října 1940 Královské letectvo úspěšně čelilo bombardovací ofenzívě německé Luftwaffe. „Na poli lidských konfliktů nikdy tak velké množství nevděčilo za tak mnoho tak nepatrné hrstce,“ prohlásil koncem srpna 1940 po těžkých bojích premiér Winston Churchill. I díky sveřepému odporu RAF Hitler nakonec odvolal plánovanou invazi do Británie. Poté se RAF soustředilo na útoky proti cílům v Německu a okupované Evropě.
Ne příliš chválená strategická bombardovací ofenzíva pod vedením leteckého maršála Arthura Harrise ve znamení kobercové bombardování měst srovnala se zemí rozsáhlé zastavěné plochy a měla na svědomí mnoho životů civilních osob. „V Rotterdamu, Londýně a Paříži Němci zaseli vítr a nyní sklízí bouři,“ napsal Harris, který o své ofenzivě nepochyboval.
Po roce 1945 se role RAF opět změnila, mnoho letounů bylo rozmístěno v západním Německu. Během studené války se RAF zúčastnilo řady menších konfliktů, včetně války o Falklandy v roce 1982. Výraznou roli sehrálo RAF během obou válek v Iráku, v Bosně, Kosovu, Afghánistánu i útocích proti Islámskému státu.
