Ve věku 86 let zemřel Pavel Tříska, jeden ze zakladatelů českého kosmického výzkumu. Dlouhá desetiletí se věnoval výzkumu magnetosféry a ionosféry Země, proslul ovšem zejména svým nápadem z roku 1970.
František Hruška drží v ruce Magion. Všimněte si čtyř trčících nožiček. Při montáži jich měla na sobě družice osm. Na každé straně čtyři. To zaručovalo, že ji bylo možné zcela libovolně otočit.
V té době byl u startu sovětské družice Interkosmos 5 a společně s kolegou Jaroslavem Vojtou řešil jednu záhadu: k čemu je 15kg záhadný předmět, který vypadá jako závaží. Odpověď byla až nečekaně jednoduchá: skutečně šlo o závaží vyvažující náklad. A tak vznikl plán s „krycím názvem“ Oddělitelný blok C, který dnes známe pod jménem Magion 1.
V roce 1974 Tříska a jeho kolegové z Geofyzikálního ústavu na pražském Spořilově projekt představili sovětské straně. Která jim pak poněkud překvapivě nabídla, aby „přívěšek“ postavili sami. Vznikla tak první československá družice - družice s hmotností přesně 15 kilogramů, aby její funkce závaží zůstala zachována.
Primárním vědeckým úkolem Magionu bylo ovšem samozřejmě něco jiného. Věnovala se zkoumání zemské magnetosféry a ionosféry Země, tedy vysokých vrstev atmosféry, které intenzivně ovlivňuje činnost Slunce. Magion měřil některé stejné charakteristiky magnetosféry jako jeho „mateřská“ družice. Protože vědci dobře znali jejich vzájemnou pozici a vzdálenost, mohli snadno porovnat údaje z obou zařízení a tak ověřit, jak se „počasí“ v těchto vrstvách atmosféry proměňuje se vzdáleností.
Proč Magionu nestačil hliník a musel být pozlacený Magion 1 je pokryt zlatem o tloušťce pět mikronů. |
Do vesmíru se Magion podíval 24. října 1978 s družicí Interkosmos 18 a zanikl 11. září 1981. Čeští odborníci postavili čtyři další družice a poslední z nich, Magion 5, fungovala do června 2001. Jejich konstrukce byla mnohem složitější, rozměry i hmotnost větší.
Pavel Tříska samozřejmě svou vědeckou kariéru nezaložil pouze na projektu Magion. Absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT pracoval na výzkumu magnetosféry a ionosféry od poloviny 50. let. Po startu prvních družic prosadil stavbu ionosférické observatoře a družicové stanice v Panské Vsi.
Dvacet let byl vedoucím ionosférického oddělení Geofyzikálního ústavu ČSAV, které vedl 20 let. Zde vybudoval tým, který pracoval na celé řadě projektů, včetně těch kosmických. Skupina za dosažené výsledky v roce 1999 získala cenu Akademie věd ČR.
