Zmar digitálního světa: někdy je na tom nejhůř platící zákazník

Platíte si službu videa na přání a stejně se pak na film či seriál nemůžete podívat. Zaplatíte za aplikaci a ověření licence pak zmaří její využití ve chvíli, kdy ji potřebujete. Když si za něco zaplatíte, neznamená to bohužel, že budete moci „své zboží“ opravdu vždy používat.

Být platícím zákazníkem není v digitálním světe vždy výhra. | foto: Profimedia.cz

Pamatujete si na ten „vtip“, který koloval v dobách, kdy se ještě doma laserem vypalovala optická média?

Na druhou stranu

Následující řádky líčí neradostné postřehy uživatelů placených digitálních služeb. Je však nutné dodat, že ačkoliv situace opravdu není ideální, je radikálně lepší než před nějakými devíti lety. Jen pro připomenutí: tehdy u nás existovala jediná pohodlná cesta, jak dostat hudbu nebo třeba filmy do MP3 / video přehrávače - stáhnout ji pirátsky z internetu. V ČR tehdy neexistovaly iTunes, Spotify, Tidal ... natož Netflix a další on-line video služby.

Jak si pouští film majitel originálního DVD: vezme disk, vloží do přehrávače, zhlédne nepřeskočitelnou výhrůžku pro piráty, pak přetrpí několik nepřeskočitelných reklam, poté se snaží rychloposuvem překonat upoutávky na jiné filmové novinky. Pak se konečně dostane do menu disku, počká, až doběhne úvodní animace a objeví se tlačítka, klikne na „přehrát film“ a pak se dívá na film.

Jak si pouští film majitel vypáleného DVD: vezme disk, vloží do přehrávače a dívá se na film.

Málokoho asi tenkrát napadlo, že za dalších deset či patnáct let nám bude vypalování připadat nejen jako zbytečně zdlouhavá procedura, ale budeme řešit snad možná ještě absurdnější omezení a komplikace. Tedy opět jen v případě, že se rozhodneme platit. S „upirátěnou“ hudbou, filmy či bezplatně získanými aplikacemi je to stejně snadné jako tenkrát.

Příklad první S VOD na cestách

Cesta z Prahy do Las Vegas na veletrh CES je dlouhá a zábavní systém na palubách British Airways mizerný. Základním vybavením pro přežití je tak tablet (či alespoň smartphone), batterypack a vlastní filmy či seriály.

Nepříjemné překvapení po připojení k wi-fi hotelu Excalibur - ani v Praze stažené tituly nemusí jít v USA přehrát.

Od loňského vstupu služby videa na přání (VOD) Netflix na český trh si platím Premium balíček, jednak protože Netflix sám produkuje poměrně zajímavé seriály, jednak proto, že je to jeden z mála v česku dostupných zdrojů videa ve 4K rozlišení a vysokém dynamickém rozsahu HDR. V listopadu byla do aplikací pro Android a iOS přidána možnost stáhnout si 15 titulů do vnitřní paměti zařízení a přehrát si je poté i tam, kde není dostupné připojení k internetu. Na cesty ideální, řekl jsem si.

Stáhl jsem si proto 15 dílů The Good Wife s tím, že ve Vegas odkoukané smažu a na cestu zpět si stáhnu nové. A to byla chybná úvaha. V USA totiž není The Good Wife v Netflixu dostupná (což ale předem nevíte), a jakmile to po přihlášení k hotelové wi-fi aplikace zjistila, nejen že jsem si nemohl stáhnout (či pustit) další díly, ale všechny ty v Praze stažené v telefonu zablokovala a nebylo možné je přehrát.

Jako platící zákazník jsem na tom byl hůře, než kdybych si díly stáhl někde na torrentech. Ty bych si totiž přehrál kdykoli a kdekoli.

Příklad druhý koupená aplikace

Možná si budete ťukat na čelo, ale kdysi jsem si v Google Play zakoupil aplikaci - hudební přehrávač PowerAmp. Vyzkoušel jsem jich předtím několik bezplatných, ale tato aplikace splňovala mé požadavky. Již podruhé se mnou však na cestách vyběhla.

Prekérka na palubě letadla, 10 kilometrů nad oceánem - licenci odtud prostě neověříte.

V telefonu jsem ji měl tentokrát - stejná cesta na CES do Las Vegas - připravenou jen z jednoho důvodu - kvůli přehrání legálně zakoupené audioknihy ve formátu MP3.

Opět jsem měl ale smůlu. Aplikace se po spuštění rozhodla, že by bylo dobré zkontrolovat platnost mé zakoupené licence, takže se potřebuje připojit k internetu. To však ve výšce 10 kilometrů nad oceánem nebylo možné, a tak jsem měl smůlu - poctivě zakoupená aplikace PowerAmp mi z poctivě zakoupené knihy nepřehrála ani sekundu.

Opět platilo, že jako platící zákazník jsem na tom byl hůře, než kdybych zvolil nějakou bezplatnou aplikaci. Třeba VLC, kterým jsem audioknihu nakonec přehrával.

Příklad třetí Microsoft Zune

Microsoft Zune byla odpověď softwarového giganta na konkurenční hudební obchod iTunes a přehrávač iPod. Pod názvem Zune byl prodáván nejen stejnojmenný přehrávač (jehož první generace byla překabátěný a přefirmwarovaný nepříliš úspěšný přehrávač Toshiba Gigabeat), ale i hudební on-line služba, kterou bylo možné navštívit jak z aplikace v počítači, tak přímo z přehrávače. V době chytrých telefonů to už nezní nijak zajímavě, ale připojit se z kapesního hudebního přehrávače přes wi-fi k serverům někde v USA a pouštět a stahovat si z nich hudbu tenkrát bylo převratné a fascinující.

Po odpojení serverů zůstal majitelům Zune jen obyčejný přehrávač a sbírka s jinými zařízeními nekompatibilních hudebních souborů.

Již první generace nabízela tehdy nevídanou funkci „Social“, díky které jste si mohli s kamarádem (vybaveným stejným přehrávačem) přeposílat hudební soubory přímo mezi zařízeními. Druhá generace přehrávače byla elegantnější, měla rychlejší wi-fi a lepší grafiku, třetí by se dala nazvat skoro luxusním přehrávačem ... ale nic nepomohlo, prodeje byly mizerné, Microsoftu se nikdy nepodařilo Zune marketingově postavit jako rozumnou alternativu iPodům a iTunes od Applu.

Další přehrávače již nevznikly a v roce 2015 Microsoft celý projekt Zune ukončil. Z funkčně velmi zajímavých a poměrně velmi drahých přehrávačů se tak mávnutím proutku stal naprosto obyčejný MP3/WMA/MP4 přehrávač, jehož možnosti zcela přestaly odpovídat pořizovací ceně. Autorizační servery Zune, kde je ověřována DRM ochrana nakoupené hudby, poběží do března letošního roku. Pak se i tyto soubory stanou jen bezcennou změtí digitálních dat.

Nový trend: Platit musíte celý život. Když přestanete, nic vám nezbude

Stojí to „jen“ pár desítek korun měsíčně, ale když přestanete platit, nezůstane vám nic. Hudba, filmy a nejnověji i počítačové programy či mobilní aplikace nabízejí své funkce pouze za předplatné. Koupit si je na trvalo nemůžete.

Částečnou útěchou může být, že Microsoft těmto poškozeným zákazníkům nabízí možnost stáhnout si dříve nakoupenou hudbu bezplatně ve formátu MP3 v rámci nové služby Groove Music. Česká historie přitom také pamatuje případ služby iLegalne.cz, po jejímž ukončení přišla všechna zakoupená hudba vniveč bez náhrady.

Příkladů je mnohem víc

Výčet případů, kdy si platící zákazník může připadat bez nadsázky jako blbec nebo minimálně jako neplacený (ale naopak platící) betatester, je samozřejmě víc. O tom, jak se rok starý televizor může stát morálně zastaralým a neposkytunout zákazníkovi řadu slibovaných funkcí, se dočtete v některém z příštích článků. Vrátíme se například i k zařízením s Windows RT, které Microsoft pohřbil bez toho, aby majitelům dal šanci nakoupený hardware dál smysluplně využívat.

Jaké jsou vaše zkušenosti s nakoupenou technikou a předplacenými službami? Podělte se o zkušenosti v diskusi.