Členové speciálního hongkongského týmu při nácviku ochranných opatření pro

Členové speciálního hongkongského týmu při nácviku ochranných opatření pro případ epidemie ptačí chřipky | foto: Profimedia.cz

Autoři lidské ptačí chřipky si řekli o time-out. Bojí se zásahu státu

  • 30
O upraveném viru ptačí chřipky, který by se měl přenášet mezi lidmi, stále mnoho nevíme, přesto se kolem rozrůstá kontroverze. Hlasitě se ozvala třeba americká ministryně zahraničí. Vědci vyhlásili moratorium na zveřejňování dalších výsledků. Patrně se chystají vyrazit kritikům zbraň z ruky návratem do minulosti.

Jak už asi všichni víme, v laboratořích dvou vědeckých týmů se vyvinul kmen viru ptačí chřipky (tzv. H5N1), který podle některých zpráv může vyhladit lidstvo (nebo jeho dvě třetiny, polovinu...). I když informací je stále málo, evidentně je možné, že vznikla varianta viru ptačích chřipky, která by mohla způsobit nevídanou chřipkovou pandemii, dost možná i s velmi vysokou mírou úmrtnosti (podrobněji jsme psali zde a zde). 

Vzniklý kmen zabíjí velkou část pokusných zvířat stejně jako kmeny ptačí chřipky H5N1. A ta zase zabila 60 procent z necelých šesti stovek lidí, kteří se jí zatím prokazatelně nakazili. (Ovšem nelze vyloučit, že neznámý počet nakažených ji mohl "přechodit", aniž by se kdy dozvěděl, že se nakazili.) Na rozdíl od obyčejné "ptačí chřipky" se tento nový kmen velmi snadno přenáší vzduchem mezi pokusnými savci. Asi jako obyčejná sezónní chřipka, jejíž šíření neumíme zastavit.

Na autory výzkumu se snesla po zveřejnění této neúplné informace vlna kritiky a vydání úplných výsledků bylo zastaveno. Vědci se nakonec pod tlakem na konci minulého týdne odhodlali k nezvyklému kroku: zastavili práci.

Vyhlásili dvouměsíční moratorium na zveřejňování výsledků z výsledků výzkumu ptačí chřipky, která se dokáže snadno přenášet mezi lidmi. Prohlášení zveřejnily současně dva největší vědecké časopisy na světě Nature (zde) a Science (zde). Je pod ním podepsáno celkem 39 vědců, kteří představují špičku v oboru.

Odklad pro regulátory

Není divu, že si vědci řekli o trochu času. Bouřlivá reakce veřejnosti i kolegů na výzkum zaskočila většinu zúčastněných. Ron Fouchier v rozhovoru pro časopis Science (celý je zde) řekl, že už se několik měsíců vůbec nevěnuje vědě, ale pouze PR aktivitám.

Chřipka z Wisconsinu nezabíjí

V týdnu od 25. ledna se konečně objevily přesnější informace o výzkumu Jošihira Kawaoky. Autor o detailech své práce po dohodě s editory časopisu Nature do té doby zarytě mlčel.

Základní rozdíl je jednoduchý: Fouchierův tým, o jehož výzkumu se vědělo dříve a více, virus H5N1 jen mírně geneticky upravil a poté jím nakazil několik pokusných zvířat. V každém z nich se virus chvíli vyvíjel, a pak jím vědci nakazili další fretku (ty se používají, protože na chřipku reagují podobně jako lidé). Nakonec po deseti "předáních" vznikl virus, který se evidentně přizpůsobil savčím hostitelům a dokázal se mezi nimi šířit.

Kawaokovův tým nepoužíval při přípravě viru "pasážování" (tedy předávání chřipky ze zvířete na zvíře), ale především razantní genetickou úpravu. Jeho tým přenesl gen pro hemagglutinin z ptačí chřipky (ono H v H5N1) do běžného chřipkového viru H1N1.

Výsledný virus se snadno šířil vzduchem, alespoň mezi fretkami, ovšem nebyl smrtící. V podstatě se tak nemoc průběhem hodně podobala běžné chřipce. Na virus také působí současné vakcíny a antivirové léky. To je důležitý údaj, říká Kawaoka ve svém komentáři pro časopis Nature (je dostupný zde): je do doklad obecného, ale předtím nepotvrzeného předpokladu, že z ptačí chřipky nemusí vždy vzniknout nebezpečná lidská epidemie.

Martina Havlíčková ze Státního zdravotního ústavu k tomu poznamenává, že vznik nového viru výměnou jednoho genu mezi dvěma kmeny nepovažuje za příliš pravděpodobný: "Většina pandemických virů vznikla výměnou většího počtu genů než jenom jednoho, ale vyloučit to z principu nejde."

Jeho hlavní kolega v nesnázích, Jošihiro Kawaoka (angl. transkripcí Yoshihiro Kawaoka) z univerzity ve Wisconsinu, se tomu elegantně vyhnul tím, že s médii nekomunikuje a o jeho výzkumu se na veřejnost dlouho nic nedostalo (Nové informace z tohoto týdne shrnuje box na boku stránky). Přesto i on nepochybně cítí váhu situace, o to více, že s Fouchirem jsou údajně v neustálém kontaktu.

Debata se pochopitelně soustředí na otázku bezpečnosti, tedy možného (úmyslného či neúmyslného) úniku viru z laboratoře. Odpůrci i zastánci výzkumu velikosti hrozby vnímají zcela odlišně. Podle autorů pokusu i řady dalších expertů na chřipku práce s H5N1 nevybočily z rámce běžné praxe: šlo o předem schválený pokus na prověřeném a bezpečném pracovišti, který měl jen nečekané výsledky. Navíc ho podle nich nelze zopakovat bez dobrého vybavení a především notné dávky znalostí a zkušeností.

Podle "zbytku světa" jde o recept na smrt. Na tuto stranu se navíc přidali i někteří odborníci z virologického světa (i když  většinou nejde o odborníky právě na chřipku). Ozval se třeba Donald Henderson, šéf skupiny, která vedla očkovací kampaň vedoucí k vymýcení pravých neštovic (skupiny, která mimochodem vznikla z velké části díky vytrvalé práci českého epidemiologa Karla Rašky). Muž, kterého lze označit minimálně za nestora oboru, napsal spolu se dvěma slavnými kolegy text, ve kterém prohlásil, že rizika Fouchierova a Kawaokova výzkumu převažují nad jeho přínosy (je zde). Bál se hlavně úniku viru z laboratoře.

Ano, paní ministryně

Kauza přilákala pozornost samotných špiček vrcholu mocenského žebříčku. Dokládá to nečekaná událost během dlouho připravovaného prosincového zasedání zástupců zemí, které podepsaly úmluvy o nešíření biologických zbraní (více o ní zde) v Ženevě. Byla to klidná diplomatická událost, na které se scházejí odborníci na tuto problematiku, diplomaté (a samozřejmě i nějací ti "konferenční turisté"). Velká politická jména chyběla.

Ale jen do chvíle, kdy si odbočku do Ženevy nenadále neudělala americká ministerstva zahraničí. Trochu překvapeným členům shromáždění učinila "přednášku" o nebezpečích bioterorismu. Ve svém projevu (celé znění v angličtině je zde) například řekla, že k výrobě jednoduché, ale účinné biologické zbraně stačí jen malý vzorek jednoho z mnoha široce dostupných patogenů, diplom z vysokoškolské chemie a biologie, plus nepříliš drahé vybavení. A také že téměř každý biologický výzkum může být zneužit k nekalým účelům, v kontextu evidentně míněno teroristickým.

Clintonová dala najevo, že USA nechtějí nechat uchlácholit: "Vím, že někteří v mezinárodní komunitě pochybují o pravděpodobnosti velkého útoku biologickými zbraněmi nebo epidemie. [...] Ale Spojené státy s tímto názorem nesouhlasí, protože ví o varovných signálech, které nemůžeme přehlížet." 

O biologické zbraně se prý zajímala al-Káida. V loňském roce její odnož na Arabském poloostrově (zejména Jemenu), dnes nejaktivnější, vydala prohlášení, ve kterém žádala - a nyní citujme prohlášení teroristů: "bratry s vysokoškolským diplomem v mikrobiologii nebo chemii o pomoc při výrobě zbraní hromadného ničení".

Pokud slova o zneužitelném výzkumu četli nebo slyšeli odborníci zapletení do kontroverze kolem "polidštěné" ptačí chřipky, muselo v nich alespoň trochu hrknout. (A Fouchier v rozhovoru pro Science dal jasně najevo, že o ženevském projevu Clintonové ví). Těžko je mohli vnímat jinak než jako odkaz na svou práci.

Návrat do Asilomaru

I tato mocenská epizoda mohla snadno hrát roli v rozhodnutí vědců o vyhlášení moratoria. Virologové se nepochybně musí reálně bát možnosti, že jim vláda začne direktivně mluvit do práce.

Nyní je regulace výzkumu, o jejíž nutnosti nikdo nepochybuje, víceméně v rukou jejich kolegů v podobě nejrůznějších vědeckých rad a také odborníků v řadách místního státního dozoru (u nás to má biologickou bezpečnost na starosti Státní úřad pro jadernou bezpečnost). Obecně lze říci, že vědci s nimi umí vycházet, ví, co od nich čekat a vědí, i když s tím je často velmi mnoho práce a starostí.

Zvýšení vlivu "outsiderů" z řad možná i zpravodajských služeb by viděla odborná veřejnost pochopitelně nerada. Moratorium lze tak do jisté míry číst jako signál: "Nechejte nám chvíli, my s něčím přijdeme." Jak to "něco" bude vypadat, není v tuto chvíli jasné.

Ale virologové už dali najevo, kde by se chtěli inspirovat. Chtěli by se vrátit do Kalifornie roku 1975. V březnu toho roku se v konferenčním středisku Asilomar sešli odborníci z tehdy mladého oboru biotechnologií. Jejich disciplína měla v té době potíže ve vztahu z veřejností. Obavy z geneticky upravených organismů byly sice zcela nekonkrétní, protože málokdo tušil, co tento obor vlastně dokáže, ale o to silnější. Americká vláda přemýšlela, zda a jak tento obor regulovat, investoři se mu vyhýbali.

Vědci se s tím rozhodli sami něco udělat dřív, než to za ně udělá někdo jiný. Na pobřeží Tichého oceánu přijali například doporučení pro snížení pravděpodobnosti úniku GM organismů z laboratoří či zákaz genetických pokusů s vysoce nakažlivými organismy. Drželi se principu předběžné opatrnosti, takže v mnoha ohledech byla doporučení přísnější, než by si řada vědců asi přála. Ale svůj účel splnila.

Veřejnost i státní dozor, samozřejmě hlavně západních zemí, se podařilo přesvědčit, že odborníci si jsou vědomi (skutečných i jen domnělých) rizik a berou je opravdu vážně. Biotechnologie se každopádně vyhnuly regulaci ze strany států a nadechly se k vzestupu, který se dodnes nezastavil.

Fouchier i další jméno kalifornského střediska zmínili už několikrát. Evidentně doufají, že by se historie mohla opakovat a státy by mohly přenechat většinu práce na regulaci oboru v rukou vědců. Ovšem jestli to ve světě teroristů (ï americké posedlosti terorismem) a rozbujelé evropské byrokracie, která ráda reguluje, bude možné, to se teprve uvidí.

Zkoumáním této otázky se údajně už v tuto chvíli zabývají nejen americké úřady, ale také Světová zdravotnická organizace a další. Jisté tedy jen to, že Fouchier a jeho kolegové se dočkají nějaké regulace.

Příliš mnoho hlav příliš mnoho ví

Snad se podaří najít lepší řešení, než by byla přísná "virologická cenzura". Nemůžeme totiž vědět, zda informace o možné podobě pandemického viru jednoho dne skutečně nezachrání miliony životů. Nebo zda omezení výzkumu nepovede v důsledku ke snížení naší schopnosti bránit se virovým a dalším onemocněním.

Neměli bychom opomenout i jedno ryze praktické hledisko. Popis pokusů už se dostal minimálně mezi odborníky, kteří posuzují texty pro časopisy Science a Nature, a také členy komise, která nakonec doporučila nezveřejňovat je v plné podobě. Na celém světě tak jsou v tuto chvíli pravděpodobně desítky vědců, kteří by se svými současnými informacemi mohli Fouchierův pokus rychle zopakovat. A mnozí další by to dokázali, kdyby měli dost času, protože alespoň v hrubých rysech tuší, jak experiment probíhal.

Virus také nemusí vzniknout jen ze snahy opakovat kontroverzní studii. Fouchier v rozhovorech pro média řekl, že na světě je několik dalších laboratoří, které se ve své práci velmi přiblížily vytvoření obdoby viru z jeho laboratoře. V některých případech stačí tři mutace v genetickém kódu, tvrdí na základě údajů z veřejných databází. 

Samozřejmě, jde pouze o jeho tvrzení (o jehož pravdivosti se můžeme přesvědčit, jen v případě, že se výsledky výzkumů cenzurovat nebudou). Pokud je to pravda, pak to jasně ilustruje přínos jeho pokus a ukazuje, že reakce veřejnosti i politiků je přehnaná. Virus byl tak jako tak za rohem.