Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh manželů odsouzených k smrti a novináře z Československa

aktualizováno 
Před pětašedesáti lety, 6. března 1951, začal ve Spojených státech proces s manželi Juliem a Ethel Rosenbergovými a jejich společníky. Byli obžalováni ze zločinu velezrady, protože předali sovětským vyzvědačům podrobnosti o vývoji atomových bomb.

Manželka Julia Rosenberga, Ethel. Sovětská špionka pomohl SSSR k atomové bombě. | foto: Roger Higgins, Wikimedia Commons

Manželé Rosenbergovi byli odsouzeni k trestu smrti na elektrickém křesle, jejich společníci k dlouholetým trestům vězení. Všichni se odvolávali, vyšší soudy však původní verdikt potvrzovaly.

Příběh manželů Rosenbergových (a nejen jejich) jsme velmi podrobně popsali v seriálu Ukradená bomba. Toto je příběh o tom, jak se informace o sovětských špionech do ČSSR vůbec daly dostat.

Utajené důkazy

Proti trestu smrti protestovaly mnohé osobnosti včetně Alberta Einsteina, jehož teorie relativity byla hlavním klíčem k výrobě bomby. Nikdo však netušil, že žalobci mají sérii přesvědčivých důkazů, které nemohou zveřejnit. Ze sovětských ambasád a obchodních zastupitelstev odcházely během druhé světové války stovky zašifrovaných telegramů plných špionážních informací včetně údajů o přípravě těchto bomb. Američané je zachycovali a ke konci války je začali v rámci akce „Venona“ dešifrovat.

Ukradená bomba. Jak se Rusům podařilo okopírovat atomovku

V průběhu druhé světové války získali sovětští vyzvědači ve Velké Británii a ve Spojených státech několik vědců, kteří se podíleli na výrobě atomové bomby. A tito levicově orientovaní lidé chtěli bojovat za mír na celém světě tím, že pomohou Sovětům postavit bombu. Síly obou zemí se vyrovnají a nikdo se nepustí do dalšího konfliktu.

Postupně přišli na několik desítek vyzvědačů, které tajná policie FBI identifikovala. Ukázalo se, že klíčovou roli ve sběru vědecko-technických informací na východním pobřeží USA měl Rosenberg. Vedl skupinu přátel, vesměs komunistů oddaných Sovětskému svazu, kteří je sbírali. Dešifrování pokračovalo a vynořovali se noví a noví zrádci, proto zůstala „Venona“ utajená a následkem toho i důkazy proti Rosenbergově skupině.

Je přirozené, že sovětská propaganda označovala případ Rosenbergových za lživý a vykonstruovaný. Nemohla připustit, že SSSR měl špionážní síť v USA a Velké Británii, tedy v zemích, které ho zásobovaly obrovským množstvím materiálů. Této propagandě podlehli mnozí lidé na Západě, protože neznali důkazy, které měly soudy.

Když jsem v létě 1969 pobýval v USA, kde jsem jako reportér deníku Mladá fronta sledoval let prvních lidí na Měsíc, na letišti v Dallasu jsem v knihkupectví narazil na knihu, která Rosenbergovy hájila v podobném duchu jako sovětská propaganda. Koupil jsem si ji a po návratu domů jsem se do ní začetl. Její autoři na rozdíl od sovětských propagandistů citovali rovněž prameny, které zradu Rosenbergových potvrzovaly. Byly vesměs knihy vydané v USA.

Přes Ruzyni by to nešlo

V Univerzitní knihovně v Praze existovala mezinárodní výpůjční služba, která zprostředkovávala výpůjčky knih z celého světa. Postupně jsem si u ní objednával citované knihy. Přicházely všechny, většinou z knihovny amerických ozbrojených sil v Evropě se sídlem v západoněmeckém Heidelbergu. Přitom to byly spisy, jejichž titulky hovořily o sovětské špionáži. Udivovalo mě to – kdybych takovou knihu vezl přes ruzyňské letiště, celníci by ji zabavili a já měl opletačky se Státní bezpečností.

Tímto kanálem procházelo všechno bez nejmenších potíží. Později jsem se dověděl, že někteří moji známí tudy získávali nejen protisovětské, ale i protikomunistické knihy. Přitom bylo možné se domluvit s dámami, které tam pracovaly, že jsme si je mohli půjčit na pár dnů domů, stačilo nechat tam jako zástavu jednu či dvě stovky. A než získala redakce Mladé fronty xerox, nechával jsem si v Univerzitní knihovně kopírovat z těchto knih stovky stránek.

Bylo jasné, že je nemohu okamžitě využít. Ale doufal jsem, že jednou přijde doba, kdy to bude možné. Hned v létě 1991 jsem začal psát do MF Dnes seriál o sovětské atomové špionáži.

V devadesátých letech vyšel na ruské internetové stránce Agentura, která se zabývá špionáží, obsáhlý článek o Rosenbergových, který jejich zradu potvrzoval. Později vydal paměti sovětský zpravodajec Alexandr Feklisov, který obstarával jejich spojení s Moskvou. A prezidenti Boris Jelcin a Vladimír Putin postupně vyznamenali titulem Hrdina Ruska několik sovětských špionů, kteří se na ukradení tajemství americké atomové bomby podíleli. Tajemství se najednou proměnilo v hrdinské činy.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.