Teprve nyní, kdy mohou naplno promluvit ruští inženýři stojící u zrodu Sputniku 1, vychází najevo, jakým překvapením bylo i pro ně samotné to, čeho dosáhli.
„Ještě dva dny poté, co se z vesmíru poprvé ozvalo to slavné pípání, jsme ani my, ani naše vláda nedocenili, co vše to znamená,“ vzpomíná na dění před padesáti lety Boris Čertok, člen Koroljovova týmu. Dnes pětadevadesátiletý dosud aktivní vědec říká: „Většina z nás to brala skoro jako dětskou hru.“
|
|
Padesát let v kosmu
Začátek kosmické éry odstartovali Sověti se svým Sputnikem právě před padesáti lety.
Koroljovův tým původně chystal daleko velkorysejší projekt, než 58 kilogramů vážící Sputnik. Pod názvem Objekt D vznikala družice vážící 1000 kilogramů, zaplněná vědeckými přístroji. Pak se však přípravy zpozdily a Koroljov se začal bát, že ho Američané předstihnou. Vznikla tak myšlenka „nejjednoduššího“ Sputnika (v ruštině „souputníka“).
Sergej Koroljov
Do něj se kromě zařízení zajišťující jeho „přežití“ (baterií a ventilace, která měla zabránit přehřátí) nevešlo nic kromě radiového vysílače. Ten vysílal na Zemi údaje o teplotě a hustotě – prokázal tak alespoň to, že lze z vesmíru odesílat informace.
Sputnik odstartoval – a v Sovětském svazu jako by se nic nedělo. Podle všeho sovětské vedení nepřikládalo experimentu příliš velkou váhu. Ukázalo se to i po startu Sputniku. První zpráva o Sputniku se v sovětském tisku objevila v krátkém znění na spodní straně novin. Až o dva dny později se dostala na první místo – sovětský tisk tak reagoval na mediální lavinu, která se okamžitě rozpoutala na Západě.
Hlavní sovětský list rovněž popsal oběžnou dráhu Sputniku, aby „ho lidé mohli sledovat“. „Jeho let je možno pozorovat v paprscích vycházejícího a zapadajícího slunce pomocí nejjednodušších optických přístrojů (binoklů, dalekohledů atd.),“ uvedla tehdy oficiální sovětská agentura TASS.
Opomněla zmínit, že světlo, které putovalo na orbitě po obloze, není družice, ale dohořívající druhý stupeň rakety, která ho vynesla na oběžnou dráhu. Sám satelit nebyl běžným okem viditelný.
Koroljov, vizionářský konstruktér a tvrdý manažer, přesvědčoval mnoho let moskevské vládce, že je potřeba předehnat Američany ve vypuštění satelitu. Byla to tak trochu i politická otázka. Tým amerických vědců usilující o vyslání družice totiž vedl Němec Werner von Braun, vědec, jenž vyvíjel za druhé světové války pro nacisty střely V2, které měly rozhodnout válku. Nakonec se na konci války vzdal Američanům a pokračoval ve výzkumu u nich.
Tehdejší vládce Kremlu Nikita Chruščov byl celosvětovým ohlasem prvního Sputniku nadšen.
Okamžitě nařídil Koroljovovi, aby vypustil novou družici, tentokrát k výročí bolševické revoluce 7. listopadu.
„Nevěřili jsme, že předběhnete se svou družicí Američany, ale dokázali jste to. 7. listopadu musíte předvést ještě něco nového,“ řekl podle Grečka Chruščov.
V závodě s časem pak Koroljovův tým vyrobil novou družici, která už měla prvního pasažéra – psa Lajku. Satelit byl vynesen do vesmíru 3. listopadu. Pes zemřel po týdnu kvůli přehřátí, Sovětům se nicméně podařilo ověřit, že do vesmíru lze vyslat i člověka.
Pro Koroljova, ústřední postavu sovětského kosmického programu, znamenal úspěch v kosmu radost, ale i hořkost. V žádné tehdejší zprávě o Sputniku nebyl zmíněn a jeho role byla známa pouze sovětským vládcům a lidem z jeho týmu. Chruščov později odmítl návrh Nobelova výboru nominovat Koroljova na prestižní cenu, protože kosmické úspěchy jsou „dílem celého sovětského lidu“.
|
Historii půlstoletí kosmonautiky sledujeme v seriálu, jehož nové díly přinášíme každý týden. 1. díl Co bylo před Sputnikem |
|
Posedlí Sputnikem |
Beatnici
Start Sputniku 1 inspiroval spisovatele Herba Caena k vymyšlení slova „beatnik“ v článku o hnutí básníků a prozaiků (Kerouac - na snímku, Borroughs, Ferlinghetti a další). Článek, který dal tomuto hnutí jméno, vyšel 2. dubna 1958 v San Francisco Chronicle. |
| Sigue Sigue Sputnik Britská pop-cyberpunková kapela si dala Sputnik do svého názvu. Začala tvořit v 80. letech, svůj „den slávy“ si zažila ke konci 80. let, kdy se její píseň Love Missile F1-11 stala celosvětovým hitem. |
| Sedím na konári a je mi dobre Film režiséra Juraje Jakubiska z roku 1989 Sedím na konári zachycuje období kultu osobnosti a takzvaného budování socialismu v poválečných letech v tehdejším Československu. K nezapomenutelným momentům snímku patří dívenka, která má na hlavě Sputnik. |
|
Sputnik všude Největší slávu však název prožíval krátce po vypuštění – v Československu toto dočasné „krátce“ trvalo do roku 1989. Kin, divadel a restauračních zařízení, ale i výrobků s tímto názvem se dalo najít po celé zemi nepočítaně. |
| Ze života Sputniku |
| 27. května 1954 – Raketový inženýr Sergej Koroljov navrhl zkonstruovat umělý satelit Země |
| 1955 – Sovětský svaz a Spojené státy ve stejné době oznámily, že v roce 1958 v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku vypustí družice do vesmíru |
| 21. září 1957 – Vypuštění Koroljovova satelitu, jednotunového modulu naplněného vědeckými přístroji, zpožďují technické problémy. Jeho tým se nakonec rozhoduje vypustit méně ambiciózní verzi |
| 4. října 1957 – Sputnik 1 je vynesen do vesmíru |
| 26. října 1957 – Sputnik přestává vysílat své slavné rádiové pípání |
| 4. ledna 1958 – Sputnik 1 klesá na oběžné dráze a zaniká v atmosféře po absolvování více než 60 milionů kilometrů na oběžné dráze. Během své mise oběhl zeměkouli celkem 1440krát |
|
K čemu slouží družice dnes Družice ve vesmíru se během padesáti let staly tak běžným produktem, že už není jednoduché je ani spočítat. Učinil to britský vědecký týdeník New Scientist. Podle jeho přehledu kroužilo začátkem září okolo Země 861 družic, většina z nich sloužila ke komerčním účelům (354). Další byly vojenské a špionážní (156), následovaly civilní státní (122), civilní soukromé (33) a „smíšené“ (196).
Karel Pacner |
