Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Tajné plány NATO odhaleny. Obrovský úspěch komunistické rozvědky

aktualizováno 
Na velvyslanectví ČSSR v Bonnu přinesl neznámý muž plnou obálku dokumentů. Jak se později ukázalo, obsahovaly tajné plány NATO včetně protivzdušné obrany západní Evropy, a plán sítě atomových min československo-německých hranicích. Únik informací, který smrtelně ohrozil celý svět.

Ilustrační foto. | foto: Reuters

V sobotu 14. března 1982 dopoledne přišel do prosklené budovy československého velvyslanectví v Bonnu na ulici Imprheingarten číslo 7 neznámý muž. Bylo poledne, už se neúřadovalo. Prvního člověka, na kterého narazil, se zeptal: „Mohl bych mluvit s někým od tajné služby?“

Měl ohromné štěstí. Zaprvé že tam vůbec někoho našel, zadruhé, že potkal zpravodajce Josefa Kodrleho (krycí jméno Křenek), a zatřetí, že Kodrle, už starší pán, známý všude jako špion, si mohl dovolit s ním jednat. Prostě jemu dekonspirace nehrozila a navíc se blížil konec jeho pobytu, takže kdyby ho vyhostili, nic by se nestalo. Ovšem kterýkoliv jiný člověk by musel návštěvníkovi říct, že tam přece žádná tajná služba není.

Neznámý byl menší, hubený a přisnědlý, světlé vlasy měl trochu prošedivělé a bylo mu okolo třiceti let. Německy mluvil dobře, i když se podle perfektní výslovnosti zdálo, že to není jeho rodný jazyk.

„Tak pojďte dál,“ pozval muže do návštěvnické místnosti první tajemník ambasády. „Co potřebujete?“

„Chtěl bych vám prodat nějaké tajné dokumenty.“

„Jenže já nejsem schopen posoudit jejich význam,“ usmál se diplomat.

„Nechám vám tady něco na ukázku, ať se na to někdo podívá,“ řekl neznámý a z aktovky vytáhl spoustu ruliček filmů. „To je jenom část. Chtěl bych za ně sto tisíc marek.“

Kodrle zalapal po dechu. Takové sumy rezidentura nikomu neplatila. Ale to se časem vyřídí. Nejdřív se musí dohodnout na další schůzce.

„Tady už se nikdy nesejdeme!“ zdůraznil diplomat. „Nejlíp na nádraží ve Frankfurtu. Naši lidé se musí na ukázku podívat a zhodnotit ji. Nebude to možné dřív než za dva měsíce. Co říkáte sobotě 15. května ve 3 hodiny odpoledne? Já tam zřejmě nepřijdu. Proto se musíme domluvit, jak se s mým kolegou poznáte. Postavte se před vchod do tamního kina, v ruce držte kytku a náš člověk se vám prokáže heslem: Pozdravuje vás John.“

„A co když mi to nevyjde?“

„Zavolejte na toto telefonní číslo,“ nadiktoval diplomat návštěvníkovi svůj telefon. „Představte se jako Frank a chtějte Johna. A kdybyste nemohl ani zavolat, ani přijít, sejdete se třetí den v šest hodin večer v restauraci ve Frankfurtu.“ Chvilku hledal v paměti a pak řekl název. „Pro případ, že ani to by vám nevyšlo, počítejte se schůzkou opět na nádraží za dva týdny anebo potom v měsíčních intervalech.“

Neznámý byl spokojen – jeho hostitel ho vzal vážně. Diplomat vyprovodil muže do haly a potom se za ním pátravě rozhlížel: Nesleduje ho, proboha, někdo?

Bonnská rezidentura poslala filmy nejbližším kurýrem do Prahy.

V centrále začali jako obvykle přemítat, jestli to není provokace. Ale k čemu by měla sloužit? Ke zhoršení vztahů mezi Prahou a Bonnem? A komu by prospěla? Vojákům, anebo politikům? Němcům, anebo Američanům? Kdo by za tím mohl stát?

Nejmenší jaderná zbraň měla zastavit útočící jednotky východního bloku

To muselo dát příšernou práci. A přitom taková blbost. Těmito nesmrtelnými slovy paní Šebkové by se dala zhodnotit nejmenší jaderná zbraň, jaká kdy existovala. Už jen maximální dostřel dva až čtyři kilometry hovoří sám za sebe, to aby se člověk bál takovou věc vůbec použít.

Nukleární zbraňový systém Davy Crockett

Nukleární zbraňový systém Davy Crockett

Také analytici si nevěděli se vzorkem dokumentů rady. Na 45 kinofilmech byly operační plán 3. americké pancéřové divize, 2. francouzského sboru a 3. francouzské armády a plány 12. německé dělostřelecké baterie, které měly označení NATO Secret. I to vypadalo podezřele.

Pak se na ně podíval jeden z důstojníků KGB specializovaný na vojenské otázky. „Zdají se mimořádně zajímavé,“ prohodil po prvním letmém prohlédnutí. „Musíme je poslat do Moskvy.“

Náčelník první správy rozhodl uvalit na celou akci nejvyšší stupeň utajení. Kdyby tuto blokaci nevyhlásil, určitě by ji někteří zasvěcení postupem času rozkecali v kantýně. Tak jako v mnoha jiných případech.

Z Moskvy brzy přišla odpověď: „Materiály jsou výborné. Čekáme další.“ I když ani KGB nebyla zcela přesvědčena, jestli to není nějaká zpravodajská hra. Tento telegram rozhodl. Provokace neprovokace, musíme za tím jít! Ať to stojí, co to stojí.

Rezidentura v Bonnu dostala příkaz připravit schůzku ve Frankfurtu. Ovšem musíte ji důkladně zajistit! Akce Adam, jak ji nazvali, zůstala přísně tajná. Proto do ní nesmělo být zasvěceno příliš mnoho lidí. Kromě Kodrleho-Křenka ještě tři další důstojníci z bonnské rezidentury: řidič, sledovač a vyjednavač. A potom povolala centrála spolupracovnici z Vídně. Jenže ani tyto lidi nezasvětili do tajemství. Agent, který se sám nabídl, dostal krycí jméno Alan. V angličtině se typu agentů, kteří se sami nabídnou, říká walk-in a v ruštině dobroželatěl, u nás se používal ruský termín.

První týden v květnu začal Bonn schůzku připravovat. Nejdřív sestavili operativci plán akce. Z nádraží ho pošleme do ulic města a sledovač bude zjišťovat, jestli za sebou nikoho nemá. Potom dostane Alan pokyn, aby se spojil s dalším člověkem. Řidič ho odveze za Frankfurt, kde se setká s vyjednavačem.

A teď konkrétně! Z nádraží půjde do restaurace vzdálené asi půl kilometru. Pokud bude všechno v pořádku, sledovač mu tam zatelefonuje, aby odešel do nedalekých garáží. V garážích na něj bude čekat řidič, který ho odveze ven ke zřícenině za městem. Rádiové spojení tito lidé nemusí mít, řidiči a vyjednavači postačí pager Eurosignálu.

TECHNET.cz

Tehdy měly tyto přístroje formu pasivního rádiového přijímače se třemi povely. Kdo znal příslušná čísla, vytočil jedno a podle toho, který bzučák se ozval a zasvítilo světélko, bylo jasné, jestli všechno probíhá v pořádku. Pagery používali byznysmeni na Západě: například první bzučák znamenal, že má zavolat kancelář, druhý milenku a třetí manželku.

Ostatně československá rozvědka neměla kvalitní rádiové vybavení. A také netušila, jakými zaměřovacími aparaturami západoněmecká radiokontrašpionáž disponuje, co všechno je schopna zjistit. Nicméně pro zajištění schůzky tři druhy signálů pagerem bohatě stačí.

Zasvěcení pracovníci bonnské rezidentury několikrát zajeli do Frankfurtu. Prošli a projeli trasy, změřili časy. Sledovač mnohokrát prošel od nádraží k restauraci a ke garážím, přitom se snažil zapamatovat místa, kde by mohl postávat anebo se i skrývat případný doprovod Alana. A pro případ provokace anebo prozrazení prodiskutovali únikové cesty.

Tři dny před plánovanou schůzkou hlásil Bonn do Prahy: „K akci Adam všechno připraveno!“

Tu sobotu bylo v Německu poměrně teplo. Přesto přišel Alan před vchod do biografu v baloňáku a s kloboukem na hlavě. Postával tam s kytkou v ruce, třetí hodina už minula. Najednou se k němu přitočila dívka, řekla heslo a strčila mu do ruky papír. Alana to udivilo. Poodešel pár kroků, opatrně se rozhlédl a potom papírek rozbalil. Má odejít do nedaleké restaurace a čekat tam na zprávu pro pana Hanse Krögera. Kytku s sebou!

Zamířil do ulic. Sledovač šel v opatrné vzdálenosti za ním. Ne, bylo zřejmé, že Alana nikdo nesleduje. Ani do restaurace za ním nikdo nevešel.

Tajemství studené války: Česko bylo obloženo jadernými minami

Dříve tajné zpravodajské informace Varšavské smlouvy vydávají tajemství. Na československé tanky čekaly v Německu jaderné miny. Ty největší měly třikrát větší účinnost než bomba svržená na Hirošimu.

Fotografie komponent cvičné jaderné miny

Fotografie komponent cvičné jaderné miny

Sledovač se zastavil v telefonní budce a vytočil číslo restaurace: „Prosím pana Hanse Krögera!“ Pikolík napsal křídou na tabulku jméno a procházel lokálem. Alan pochopil, že má další vzkaz. „Pane Krögere, zajděte do komplexu garáží u nádraží. Ve čtvrtém poschodí vzadu v červené alfě romeo na vás čeká řidič.“

Alan zaplatil pivo a vyšel ke garážím. Za ním opět sledovač. Když neznámý zmizel ve vratech garáží, zašel důstojník rozvědky k nejbližšímu telefonu a vytočil číslo, které na bzučáku řidiče signalizovalo: Všechno v naprostém pořádku. Nemá za sebou nikoho.

Auto, ve kterém seděl operativec, pocházelo z půjčovny. To byla další pojistka. Kdyby je někdo sledoval, zjistí, že vůz si vypůjčil muž, jehož totožnost byla falešná.

Když Alan přicházel k alfě romeo, celý se třásl, kytka v jeho ruce byla rozklepaná. I operativci bylo úzko: Co když je to chytře vymyšlená léčka?

Jakmile neznámý usedl do auta, řekl mu řidič: „Pane Krögere, nejsem oprávněn s vámi jednat. Pojedeme teď asi dvacet minut za město a tam se setkáte s vysokým důstojníkem rozvědky, který je k jednání s vámi pověřen. A prosím, abyste v autě mlčel.“ Hrozilo nebezpečí, že by Alan s sebou mohl mít nějakou techniku, pomocí které by ho mohli zaměřovat. Proto bylo výhodnější naprosté ticho.

Jenže chlapík nevydržel a po deseti minutách začal: „Ale já musím být za dvacet minut zpátky.“ Řidič byl neúprosný: „Buď přistoupíte na naše podmínky, anebo vám zastavím a rozloučíme se.“ To rozhodlo, Alan souhlasil.

Auto se proplétalo ulicemi Frankfurtu přesně podle plánu – tak, aby sledovač měl možnost několikrát z chodníku překontrolovat, jestli za nimi někdo nejede. Všechno bylo v pořádku.

Po dvaceti minutách dojeli ke zřícenině v pohoří Taurus, asi dvanáct kilometrů severovýchodně od města. Na parkovišti řidič zastavil a řekl Alanovi, aby šel směrem ke zřícenině: Tam na vás čeká styčný důstojník.

Vyjednavač byl opět operativec, který mohl být v případě provalu kompromitován, protože se s ním do budoucnosti už příliš nepočítalo. Julius Cacka (krycí jméno Panýrek) se oficiálně zabýval nepříliš zajímavými ekonomickými problémy a na rezidentuře končil. První správa byla relativně chudá služba. Nemohla si proto dovolit velké ztráty, musela počítat s každým člověkem.

„Pane Krögere, vaše materiály jsou zajímavé,“ souhlasil styčný důstojník Panýrek. „Jestli máte zbytek souboru, dám vám hned dvacet tisíc dolarů.“

Nejdřív se Alan snažil odporovat, ale brzy pochopil, že více ze svých nových partnerů nevymáčkne. Potom rozepnul baloňák a vyndal ruličky filmů. Zpravodajec mu předal balíček bankovek.

Muž nabídl další zásilku. Chtěl za ni opět sto tisíc. „To si musíme rozmyslet,“ odpověděl vyjednavač Panýrek. Domluvili se, že příště se sejdou za měsíc ve Vídni.

Centrála rozhodla, že s Alanem se nebude stýkat v Německu, které má bdělou kontrašpionáž. Zato Rakousko žádné obavy nevzbuzovalo. Tamní tajná policie nevystoupila proti žádné službě, která vysloveně nepracovala proti této zemi. Jedině na důraznou žádost Němců občas zakročila proti Československu a Maďarsku. Sovětů se bála.

Za komunistů zabíjel na hranicích elektrický proud a miny

Důmyslné technické zabezpečení státních hranic během komunistické totality má na svědomí mnoho lidských životů. Poodhalte s námi technické pozadí akce, která proměnila Československo ve vězení obehnané ostnatým drátem. Seznamte se s kuriózními pokusy o útěk v balónu, skafandru i v podomácku sestrojeném tanku.

Ilustrační snímek

Mezitím na parkoviště přijelo auto. Podle čísla patřilo americké armádě. Vystoupili z něho tři statní mládenci v civilu a rozhlíželi se kolem sebe. Tak to je konec, trnul v duchu vyzvědač za volantem. Američané mu však nevěnovali žádnou pozornost a vydali se na druhou stranu – do výletní restaurace.

Neznámý chtěl odvézt zpátky do Frankfurtu. Avšak řidič, který ho přivezl, odmítl: „Musíte tam dojet sám, vždyť tady jezdí městský autobus. Já mířím jinam.“

Operace Mason

Dokumenty, jejichž fotokopie Alan přinesl, byly tak důležité, že to vypadalo na zpravodajskou hru, na to, že Američané vodí československou rozvědku za nos. Vždyť mezi třiceti položkami byly plány NATO, Francie, SRN a Itálie na chemickou a biologickou válku v Evropě, plány cvičení různých útvarů a operační plány pro případ útoku Varšavské smlouvy proti Západu. Plány sítě malých atomových min na československo-německých hranicích, které vybuchnou ve chvíli útoku z východu, a to bez ohledu na ztráty místního obyvatelstva, nesly označení nejvyššího utajení: Cosmic Top Secret – Atomal. Od roku 1949 se šifrou Cosmic označovaly strategické materiály NATO týkající se Evropy.

Kde to mohl řadový agent získat? My pořád o něm vůbec nic nevíme. Nevíme, kdo to je a jestli pracuje sám, nebo je členem nějaké větší skupiny.

Sověti mají specializované oddělení, které se zabývá činností dobroželatělů. Zřejmě něco obdobného musí mít pro walk-ins Američané. I toto oddělení v centrále KGB si zpočátku myslelo, že jde o podvrh. Dokonce i po prozkoumání druhé zásilky. Přes všechny výhrady důstojníci KGB dokumenty důkladně studovali. Je pravděpodobné, že jejich pravdivost potom prověřovali pomocí svých agentů ve Spolkové republice Německo. Po několika týdnech dospěla Moskva k závěru, že spisy jsou pravé a že zřejmě nejde o zpravodajskou hru. Je to tedy agent nejvyššího kalibru!

Spolupráce s ním dostala název operace Mason, česky Zednář. V americké armádě jsou svobodní zednáři velice rozšíření a členové tohoto bratrstva se navzájem podporují ve služebním postupu. Pražská centrála tímto označením vyjádřila předpoklad, že se jedná o rozsáhlejší síť.

Na další schůzku do Vídně odjel jako pozorovatel zástupce náčelníka rozvědky. Opět se dělalo rozsáhlé zajištění jako ve Frankfurtu. Při tomto setkání přednesl Panýrek několik požadavků. Alan na ně nedokázal sám odpovědět a vždycky musel jít někam telefonovat. Nakonec se zpravodajec lehce namíchl: „Nejste šéf, pořád se někam chodíte ptát. Chceme mluvit se šéfem!“

Alan se vyděsil: „To nepřichází v úvahu. On by mě zničil!“

Psychologové v centrále vytvořili na základě poznatků zúčastněných důstojníků obraz Alanovy osobnosti: Je to riziková osoba. Posel, který se bojí svého šéfa. A není vyloučeno, že bere drogy.

Kupodivu na další schůzku do Vídně přišel 26. února 1983 s Alanem další muž. O něco málo starší, energický, rychle uvažující – nepochybně skutečný šéf vyzvědačské skupiny. Centrála mu dala krycí jméno Richard.

Richard nabídl další přísně tajné materiály NATO. Požadoval za ně dvě stě tisíc marek. Řídící důstojník, který nebyl na takovou sumu připraven, nabídl polovinu. To Richarda neuspokojilo. Po chvilce přemýšlení navrhl: „Když nemáte peníze, dejte nám drogy!“

Tato zpráva Prahu šokovala. Nicméně brzy se šéfové domluvili, že by na takový obchod mohli přistoupit. Zástupce náčelníka první správy šel na kriminálku zjišťovat, jestli by tam mohli nějaké drogy zabavené překupníkům postrádat.

Atomová Anča: apokalyptické dělo, které bylo i v západním Německu

Americký atomový kanon M65, zvaný Atomic Annie, byl historicky první zbraní této kategorie zařazenou do výzbroje. Kanony M65, které mohly vystřelovat projektily s jadernými hlavicemi o síle hirošimské pumy, byly svého času dislokovány především v západním Německu.

Jediný testovací výstřel jaderné munice z kanonu M65 se odehrál dne 25. května...

Jediný testovací výstřel jaderné munice z kanonu M65 se odehrál dne 25. května 1953.

Vedení první správy nechtělo o tomto drogovém obchodu samo rozhodnout. I ministr Jaromír Obzina hledal někoho, kdo by rozhodl za něj. Ani státně administrativní oddělení ÚV KSČ se nechtělo vyslovit. Nakonec přišla spása ve formě doporučení od Sovětů: Drogy jim nemůžete dát. Kdyby se akce prozradila, Západ rozšíří ve světě, že socialistické státy platí za špionážní informace drogami!

Na další schůzky nepřišel ani Alan, ani Richard. Spojení s neobyčejně cennou výzvědnou skupinou bylo přerušeno.

Naštěstí tým sledovačky Judita šel posledně ve Vídni za Richardem k autu, kterým přijel, a zapsal si jeho číslo. To byl první záchytný bod k identifikaci obou mužů. Auto mělo západoněmeckou značku odněkud od Mohuče (Mainz). Pomocí této stopy musíme Richarda opět najít. Nelegálové v Německu dostali za úkol, aby se pokusili v pojišťovnách zjistit, kdo je majitelem auta. Prý pochází z půjčovny. A kdo si ho tehdy vypůjčil? Pod záminkou, že tehdejší řidič udělal nějaký dobrý skutek, který si zaslouží ocenění, a za patřičný tuzér vytáhl nelegál z pracovníka půjčovny adresu. Ten pán se jmenoval Zoltan Szabó a bydlel v Landshutu. Toto pátrání trvalo několik měsíců.

Začátkem prázdnin 1983 dostala bonnská rezidentura příkaz z Prahy: „Zjistěte, kdo na udané adrese bydlí!“ Ani toto hledání se neobešlo bez mimořádných opatření. Ráno vyzvedl kolega důstojníka, který měl zazvonit na udané adrese, z jeho bytu a odvezl ho na nádraží. Řidič později své auto odstavil a šel si pro jiné do půjčovny. Pátrač mezitím ujel vlakem několik stanic a když vystoupil, čekal něj kolega s vypůjčeným autem. Společně dojeli do Landshutu. Zastavili o několik ulic dál. Důstojník šel zazvonit do bytu, ale nikdo neotvíral. Několikrát se o to marně pokoušel.

Bonn oznámil Praze: „Byt je prázdný.“

Centrála zuřila. Šéf odboru pozval do Prahy kontaktního důstojníka a vyčinil mu, že projevuje málo iniciativy.

„Ale vždyť vy iniciativu zakazujete!“ bránil se mladý nadporučík. „Podle vás můžeme dělat jenom kroky, se kterými souhlasíte!“ Nakonec dostal příkaz, aby se zeptal sousedů.

Opět následovala jízda do Landshutu, podobně zajišťovaná.

Vyzvědač potkal sousedku: „Promiňte, paní, jsem z Jugoslávie, nesu paní Szabóové balíček. Kdy bych ji mohl zastihnout doma?“

„Ale pan Szabó se odstěhoval a jeho manželka je v Landshutu.“

Začalo pátrání v Landshutu. Jenže i její byt byl prázdný, o tom svědčila i plná poštovní schránka. Důstojník tam zvonil ve čtyři hodiny odpoledne, v šest, v osm – marně.

Znovu dostal příkaz z centrály: „Tak se někoho zeptej!“

Sousedka byla naštěstí užvaněná: „Paní Szabóová tady bydlí, ale už ne s manželem. Ten se odstěhoval k otci, asi do Rakouska.“

Po čase zjistila vídeňská rezidentura adresu Szabóova otce. Začátkem roku 1984 se opět podařilo navázat kontakt. Nejen s Alanem, ale i s Richardem. Později se ukázalo, že Richard je seržant první třídy Clyde Lee Conrad, který slouží v americké armádě od roku 1965. V letech 1980–1985 byl na G-3 spisovně 8. pěší divize, která měla kasárna v Bad Kreuznachu jižně od Bonnu. V roce 1974 si Conrad uvědomil, že seržant Zoltan Szabó žije nad poměry. A zeptal se, jestli ty materiály někomu prodává. Szabó nakonec přisvědčil – Conrad se domníval, že nejspíš maďarské tajné službě, dokonce ho jednou podezříval, že Szabó je přímo jejím důstojníkem. Potom se domluvili a začali spolupracovat. Po sedmi letech nabídli své materiály také československé rozvědce.

Zoltan Szabó byl kapitánem americké armády a sloužil ve Vietnamu. Maďaři ho zverbovali už v roce 1967. Lynn Fischerová z Bezpečnostního institutu amerického ministerstva obrany připomněla v časopisu Security Awareness Bulletin, že američtí občané, kteří se narodili jako cizinci, mají občas potíže se svou loajalitou a toho využívají zahraniční tajné služby.

Nikdy neodhalený špion. Američané měli krtka přímo v kosmickém programu

Dodnes americká CIA neodtajnila, kdo byl jejím špionem přímo ve hvězdném městečku, kde vznikal sovětský kosmický program. Musel to být někdo vysoce postavený. Informace totiž podával přesné. Pravdu se asi v dohledné době nedozvíme.

Tisková konference NASA k letu prvního člověka (Jurije Gagarina) do vesmíru...

Tisková konference NASA k letu prvního člověka (Jurije Gagarina) do vesmíru (12. dubna 1961)

Později se k nim přidal seržant Roberick James Ramsey (krycí jméno Rudolf). Všichni pracovali na tajných spisovnách, takže měli přístup k nejtajnějším materiálům, které kopírovali, fotografovali anebo natáčeli na videokazety.

Na schůzku 7. března 1984 přinesl Alan několik set filmů, na kterých bylo na 1 500 stranách 61 dokumentů. Mezi nejcennější patřily poplachové plány amerických raketových baterií Pershing a Tomahawk a dále systémy spojení a zajištění jejich bezpečnosti, naftovody pro zásobování NATO a plány protivzdušné obrany západní Evropy.

Moskva měla zájem na získání plánů NATO na použití atomových zbraní proti zemím Varšavské smlouvy. Jenže k nim neměli seržanti přístup. Mohli dodávat jen to, na co přišli ve svých spisovnách.

KGB si zřejmě nechávala údaje kontrolovat svými prostředky. O tom kolovaly v pražské centrále jenom dohady. Mohla například poslat své agenty do vyhlédnutého lesa, jestli mýtina pro nájezd baterie Pershingů odpovídá údajům. Kromě toho si to mohla ověřit také ze snímků špionážních družic. V Kobylisích bylo jasné, že údaje téměř na chlup souhlasí.

Schůzky pokračovaly, seržanti nosili tisíce stránek kopií dokumentů. Obvykle se scházeli v Rakousku. Později se Szabó ztratil a přicházel jenom Conrad. Ovšem i ten začal být obezřetný. Nechtěl přecházet německo-rakouské hranice s kufříky tajných dokumentů, a proto si k jejich přenášení zjednal bratry Imre a Sandora Kercsikovy, lékaře maďarského původu, kteří žili ve Švédsku.

Nepracují tito dva Američané také pro Maďary? Szabó je přece maďarského původu. Pražská centrála požádala Moskvu o informaci. Odpověď zněla: „Nepracují!“ Když se později vyjasnilo, že to nebyla pravda, zůstala nezodpovězená otázka, zda to Maďaři zatajili Sovětům anebo Sověti Čechoslovákům.

Českoslovenští zpravodajci se setkali s Richardem ve Vídni až 7. září 1985. Pozvali ho na týdenní výlet na Slovensko. Když souhlasil, předali mu falešný pas. Do Bratislavy přijel 26. září a pobyl si tam do 2. října. Tentokrát nebyla jeho kořist tak bohatá – přivezl telefonní seznamy různých velitelství a podrobnosti o 5. pěší divizi ve Fort Polku ve státu Lousiana. Také se přiznal, že musel Alana vyřadit, protože kamarád od vojenské zpravodajské služby Cheek mu doporučil, aby se seržantovi vyhýbal.

Hodně debatovali o konspiraci a zabezpečení schůzek. Seržant se zmínil o své rodině, jeho zájem spolupracovat pramenil čistě z potřeby peněz. Chtěl rozšiřovat síť a prameny, dále navrhoval odposlouchávat velitelství v Bad Kreuznachu z bytu, který najal Rudolf.

Po návratu do Vídně vrátil Richard pas spojce. V pražské centrále tento dokument okamžitě zničili.

Tři minuty do soudného dne, Joe Navarro

Tři minuty do soudného dne, Joe Navarro. Skutečný příběh dvou výjimečných mužů, připomínající hru kočky s myší, se odehrává na konci studené války. Je šokující výpovědí o tom, jak Americe a celému západnímu světu reálně hrozilo naprosté zničení kvůli rozsáhlému úniku tajných válečných plánů a strategických informací o jaderných zbraních.

Na další schůzku přišel Richard až 29. března 1986. Předal 15 položek na filmech a dvou disketách, na kterých byly operační plány 5. sboru a 8. mechanizované pěší divize, plán na posílení amerických vojsk v Evropě v případě konfliktu, přehled chemické, biologické a jaderné obrany Evropy a program pro některé speciální operace. Bylo to přes 500 stran. Jenže diskety byly nečitelné, ani experti v Moskvě do nich nedokázali proniknout.

Dne 7. června se ve Vídni objevil opět Richard.Měl obrovské plány. Mluvil o rozšíření spolupráce, chtěl zapojit další kolegy.

Jenže pak se američtí seržanti najednou ztratili. V létě 1988 zavolal Richard na speciální telefonní číslo německého odboru v Praze a smluveným heslem požádal o schůzku ve Vídni. Ale na setkání opět nepřišel.

Nastal poplach. Rozvědka začala po Conradovi pátrat. Bez úspěchu. Zkusila i Szabóa, se kterým už neměla delší dobu kontakt. Opět marně. Zřejmě je americká kontrašpionáž polapila. Co se však ve skutečnosti stalo, se dozvíte v dalším dílu příští týden.

Výňatek ze 4. dílu knihy Československo ve zvláštních službách (2002)

Autor:



Nejčtenější

Okamura má na fotce z posilovny přifouknuté svaly. Jak poznat fotomontáž

Ukázka nepovedené fotomontáže z posilovny. Mřížka v pozadí ukazuje, k jakému...

Předseda SPD se na svém oficiálním profilu na Facebooku pochlubil fotkami z posilovny. Komentátoři si všimli, že fotka...

Prahu by zatopila radioaktivní voda. Ihned by umřely desítky tisíc lidí

Celkový pohled na Prahu zatopenou vodou z Orlické a Slapské přehrady v rámci...

Píše se rok 1982 a Prahu zasahuje mohutná přívalová vlna z protržené Slapské a Orlické přehrady. Je to dílo nepřítele...



Dvakrát přežil ohnivé peklo a vrátil se do boje. Chybu udělal po válce

František Truhlář před válkou

Letec RAF František Truhlář přežil dvě těžké havárie při návratech z bojových letů. Při obou utrpěl těžké popáleniny,...

Proč chtěl Hitler Svatý grál a archeologie za ČSSR nebyla marxistická

Svastika na archaické řecké keramice (8. století před Kr., Archeologické muzeum...

Jedním z oblíbených triků propagandy a propagandistů je návrat k mýtům a ohýbání historie do podoby, která politickému...

Tohle astronomové ještě neviděli. Přiletěla první mezihvězdná planetka

Rekonstrukce možné podoby planetky 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) na základě údajů...

V naší soustavě už více či méně dobře známe 750 tisíc různých planetek a dalších menších těles. Ale žádný z nich se...



Další z rubriky

Rusko se zmítalo v občanské válce. Bolševici ještě neměli vyhráno

Tisíce ruských vojáků pochodovaly Rudým náměstím v dobových uniformách (7.

V Rusku proběhl bolševický převrat. V Evropě je stále ještě první světová válka. Je březen 1918 a Lenin se svými...

Zatkl prvního válečného zločince, exhumoval tisíce těl. Náš člověk v Haagu

Vladimír Dzuro, kriminalista a vyšetřovatel válečných zločinů spáchaných během...

Vladimír Dzuro byl od druhé světové války prvním kriminalistou na světě, který musel řešit proces zatýkání válečného...

Dvakrát přežil ohnivé peklo a vrátil se do boje. Chybu udělal po válce

František Truhlář před válkou

Letec RAF František Truhlář přežil dvě těžké havárie při návratech z bojových letů. Při obou utrpěl těžké popáleniny,...



Najdete na iDNES.cz