Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rok 2016 ve vesmíru: nalezení „druhé Země“, přistání na kometě i havárie

aktualizováno 
Letošní rok byl ve výzkumu vesmíru plný překvapení. Očekávaných i zcela nečekaných. Astronomové nalezli nedaleko od nás „druhou Zemi“, svého cíle po deseti letech putování vesmírem dosáhla sonda Rosetta a New Horizons prolétl kolem Pluta a dopravil neuvěřitelné záběry. Shrnutí roku od Karla Pacnera.

K Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) odstartovala z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu raketa Sojuz (7. červenec 2016) | foto: Reuters

Na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) slouží od října 50. posádka. Je to vskutku mezinárodní pracoviště: americký pilot, americká biochemička, francouzský pilot, dva ruští letci a jeden ruský inženýr. Stanice je od října 2000 trvale obydlena. V březnu tam přistála 47. expedice, zatímco předešlá se vrátila po půl roce na Zemi. Další střídání proběhla v červnu, v září a v říjnu.

Ve 49 posádkách sloužilo 105 astronautů/kosmonautů. Z toho bylo 49 Američanů, 39 Rusů, 10 zástupců Evropské kosmické agentury (ESA), pět Japonců a dva Kanaďané. Z toho sedmnáct absolvovalo dva dlouhodobé pobyty. Do května 2009 tam pracovali v trojicích, nyní tam jsou po šesti.

Roskosmos ohlásil, že počet svých kosmonautů v budoucnosti omezí ze tří na dva. Prý tím zefektivní vědecké výzkumy – to je výmluva, spíš chce ušetřit peníze. Hospodářské sankce Západu a propad cen exportované ropy totiž způsobily, že Kreml musel letos snížit dotace na kosmonautiku o třetinu. Tohle drastické osekání rozpočtu má trvat možná až deset let.

Kromě toho pobývalo na palubě ISS osmnáct návštěv, které trvaly 7–10 dnů. Šlo o platící turisty, jiné tam vysílaly národní kosmické agentury. Celkem se tam vystřídalo asi 220 lidí.

Po vyřazení amerických raketoplánů z provozu obstarávaly zásobování stanice ruské osobní a nákladní lodě. Tato služba nyní postupně přechází do rukou soukromých amerických firem.

Letos k ní doputovaly dva nákladní čluny Dragon společnosti SpaceX – od roku 2012 to byl 8. a 9. zásobovací let. Strojů Cygnus společnosti Orbital ATK tam připlulo za poslední čtyři roky šest, z toho letos dvě.

Raketa Falcon 9, která vynáší Dragon, v září havarovala. O dva měsíce později se během startu zřítil ruský náklaďák Progress. S těmito ztrátami plánovači kosmických výprav počítají – jsou neodmyslitelnou součástí provozu.

Posádka ISS nehladoví. V prosinci přivezla japonská zásobovací loď Kounotori 6 na stanici 4,5 tuny jídla, vody, náhradních dílů a vědeckých aparatur.

S dopravou lidí spoléhá NASA od roku 2011 na ruské lodě. USA uzavřely s Ruskem dohodu, že v letech 2018–2019 dopraví stroje Sojuz na ISS šest Američanů. Mezitím by měly začít létat osobní plavidla Dragon firmy SpaceX a Starliner (CST-100) od Boeingů.

Orbitální stanice: zbytečnost? Nebo potřeba?

Fotogalerie - ROK 2016 VE VESMÍRU

ISS má fungovat do roku 2024. Co ji nahradí? To zatím není jasné. Americké firmy se rozmýšlejí nad různými projekty. Některé dávají přednost základně, která by vyrostla v blízkosti Země, a potom by ji odtáhli na dráhu okolo Měsíce. Stala by přestupním nádražím na lince Země-Měsíc a současně by sledovala činnost lidí na povrchu tohoto nebeského tělesa.

Ovšem provoz by byl technicky náročnější než ISS. Posádka by musela počítat s větší dávkou záření a v případě potíží se složitějším návratem domů. Proto by musely být všechny systémy a součásti stanice mnohem spolehlivější než jiné kosmické stroje.

O ještě ambicióznějším projektu uvažují šéfové ESA. Za deset let by chtěli vyslat stanici s lidmi do Lagrangeova bodu L 1 nebo L 2. Obtíže, s jakými by se musela tato unikátní pozorovatelna Měsíce a její posádka vyrovnávat, by byly ohromné, zatím je jenom tušíme.

Rusové, kteří zoufale touží po vlastní kosmické stanici, by chtěli v polovině dvacátých let odpojit některé své moduly od ISS a z nich vytvořili samostatné obydlí. Základních článků ISS, které jsou na dráze dlouhou dobu, by se to netýkalo. Také uvažují o tom, že ke starým válcům vyšle Moskva několik kusů zcela nových – to by byl přirozený vývoj.

Vynořily se nové představy, které vycházejí z politických zájmů Kremlu. Podle nich by se ruská stanice stala společným projektem států BRICS, tedy vedle Ruska i Číny, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky.

Čínská vesmírná stanice Tiangong 1

Čínská vesmírná stanice Tiangong 1

Ambiciózní Čína si vyzkoušela malou stanici Tiangong 1 (Nebeský palác) a v říjnu vypustila dokonalejší verzi číslo 2. Na její palubě pobývali od poloviny října 33 dnů dva muži. Začátkem příštího desetiletí chce Peking umístit na oběžnou dráhu Tiangong 3 vytvořený ze tří modulů.

V listopadu vyzkoušela Čína novou raketu Chang Zheng 5 (Dlouhý pochod 5). Na nízkou dráhu může vynést až 25 tun užitečného nákladu, na geostacionární 14 tun. Ovšem na rozsáhlejší kolumbovské výboje její kapacita nestačí. Čínští konstruktéři proto vyvíjejí nosič, který by dopravoval do vesmíru 100 tun.

Není vyloučeno, že mnohé orbitální základny vůbec nevzniknou. Robotizace a kybernetika se vyvíjí tak prudkým tempem, že riskantní výzkumy možná obstarají chytré přístroje. Stanice by potom sloužily jako přestupní nádraží pro Měsíc, případně Mars, i jako laboratoř pro analýzu mimozemských materiálů.

Mars v obležení automaty

Pokračuje výzkum Marsu pomocí automatů. Krouží okolo něho šest umělých družic: Mars Odyssey (od roku 2001), Mars Reconnaissance Orbiter čili MRO (2006), MAVEB (2014) – vesměs z dílen NASA, dále Mars Explorer (2003) a Trace Gas Orbiter (TGO) čili ExoMars (2016) z ESA, Mars Orbiter Mission (2014) z Indie.

Demonstrační modul Schiaparelli se tři dny před plánovaným přistáním na Marsu...

Demonstrační modul Schiaparelli se tři dny před plánovaným přistáním na Marsu odděluje od mateřské družicové sondy TGO (kresba ESA).

Po povrchu jezdí dvě americké pojízdné laboratoře – Opportunity (2004) a Curiosity (2012). Evropský modul Schiaparelli, který vypustil ExoMars, se však během sestupu letos v říjnu zřítil a rozbil. Zřejmě se předčasně zbavil padáků, které měly zbrzdit jeho rychlost.

Družice a rovery zmapovaly většinu povrchu Marsu, zjistily základní údaje o něm a rovněž o jeho minulosti. Spousta informací se shoduje v tom, že planeta měla v minulosti velké množství vody, naposled MRO ohlásila v listopadu podpovrchovou zásobárnu vodního ledu, rovněž se tam našly organické látky. Opět důkazy o dávné existenci života, byť opět důkazy nepřímé.

Voda, voda, voda... Všude voda. A co život?

Pátrání po životě v naší sluneční soustavě se neomezuje pouze na Mars či na Venuši. Zajímavé informace přicházejí také ze vzdálenějších končin.

Začátkem července se na dráze okolo Jupitera, největší planety naší soustavy, usadila americká družice Juno. Jupiter je plynná koule, její horní vrstva se skládá z vodíku a hélia, ale co je pod ní nevíme. A tohle zkoumání bude úkolem Juna. Vědce také zajímá, jestli její atmosféra obsahuje vodu. Měli bychom se dovědět, jak se planeta formovala, a také další informace o historii sluneční soustavy. Po tři čtvrtě roce navede řídicí středisko v kalifornské Pasadeně Juno do nitra planety, kde zanikne.

Z HLUBIN KOSMU. Tři z měsíců Saturnu - Mimas, Enceladus a Tethys - zachytila...

Z HLUBIN KOSMU. Tři z měsíců Saturnu - Mimas, Enceladus a Tethys - zachytila při své misi planetární sonda Cassini, vypuštěná ze Země v roce 1997. Na průzkumu Saturnu, jeho prstenců a měsíců se podílí americká a evropská vesmírná agentura.

Od března 2004 krouží okolo Saturnu automat Cassini, který vypustila NASA a na němž spolupracovala ESA. Na měsíci Titan objevila moře z metanu, na Enceladu podzemní oceán vody. V listopadu zahájila Cassini sebevražednou misi – postupně se ponořuje do atmosféry planety.

Okolo Pluta, který dřív býval nejvzdálenější planetou našeho systému a dnes patří mezi takzvané trpasličí planety, prolétla sonda New Horizons loni v červenci. Ovšem údaje, které získala, se postupně zpracovávají. Vědci ke svému překvapení zjistili, že Pluto není mrtvé těleso, nýbrž stále geologicky aktivní. Také udivilo, že pod ledovým příkrovem se skrývá oceán, který má mít stejné množství vody jako ve všech pozemských mořích – ohlásil Francis Nimmo z Kalifornské univerzity. „Vzhledem k tomu, že má tamní oceán ledovou pokrývku, není pravděpodobné, že by se v něm mohl nacházet život,“ odhadoval Richard Binzel, astronom z Massachusettské vysoké školy technické. Současně alibisticky dodal: „Není to však vyloučené.“

Vrstva oparu na Plutu na snímku pořízeném sondou New Horizons odhaluje jeho...

Vrstva oparu na Plutu na snímku pořízeném sondou New Horizons odhaluje jeho modrou barvu.

Na povrchu Pluta jsou jezera a řeky z kapalného dusíku, rozsáhlá pohoří, ledové sopky a rozsáhlé pláně. Mráz tam dosahuje 230 stupňů.

Voda je patrně i na měsíci Europa, který patří do rodiny Jupiterových měsíců. Ukázal to Hubblův kosmický teleskop. Z povrchu totiž tryskají velké vodní gejzíry. A pod vrstvou ledu by mohlo být moře tekuté vody, kterou v tomto stavu udržuje teplota Jupitera. Další vnitřní oceán se skrývá pod povrchem Saturnova měsíce Enceladus.

Tolik vody na různých nebeských tělesech. Bude tady platit poučka, že kde je voda, tam je i život? Nevíme.

Vědci uvažují o vyslání dalších chytrých sond k některým měsícům, které podezírají, že na nich kypí mikroskopický život.

Trump: Návrat USA na prestižní místo ve vesmíru

Zatímco prezident Barack Obama neměl pro lety do vesmíru velké pochopení, zdá se, že jeho nástupce zahrne toto úsilí do svého programu znovuobnovení americké prestiže. Donald Trump, který se usadí v Bílém domě v lednu 2017, přizval před volbami do svého štábu bývalého předsedu Výboru pro vědu, techniku a kosmonautiku Sněmovny reprezentantů Roberta Walkera. Pověřil jej, aby pro jeho administrativu připravil koncept kosmické politiky.

„Výzkum naší sluneční soustavy by měl být hlavním cílem NASA,“ uvedli Walker a ekonom Peter Navarro. „To samozřejmě znamená Měsíc, Mars a většinu toho za nimi.“ O obsluhu ISS se plně postarají soukromé firmy jako SpaceX, Boeing a další, což byla cesta, kterou narýsoval už George W. Bush.

„Je pravděpodobné, že nová vláda zahájí přípravu vysazení na měsíční povrch, zřejmě půjde o mezinárodní projekt,“ uvedl John Longsdon, bývalý ředitel Ústavu kosmické politiky Univerzity George Washingtona v deníku Washington Post. „Byl by to první krok k cestě na Mars. Už mnoho jiných kosmických velmocí projevilo zájem o Měsíc. Pokud bychom chtěli tento projekt uskutečnit v rámci mezinárodní spolupráce, zaujali bychom v něm vedoucí pozici.“

Na návratu na Měsíc má chuť se podílet ESA. Její generální ředitel Johann-Dietrich Wörner by rád postavil do roku 2030 Vesnici na Měsíci. V Evropě na ni chybí peníze. Ve spolupráci s Američany by se to dalo zvládnout.

Od roku 1997 se lze amerických voleb účastnit i z  vesmíru.

Od roku 1997 se lze amerických voleb účastnit i z vesmíru.

K výstavbě Vesnice by využili materiál, který je k dispozici přímo na místě. Měsíční vozítko by pomocí trojrozměrných tiskáren nejprve vytvořilo z ledu, kovů a minerálů lehkou kupolovitou strukturu, která by se nafoukla. Tiskárny 3D jsou dnes schopné vyrábět betonové bloky vážící až 1,5 tuny. Na hotový příbytek navezou nákladní vozy regolit, aby ho chránily před kosmickým zářením a dopady meteoritů.

„Poslat jediný kilogram na Mars stojí asi 200 tisíc dolarů, takže plánujeme dopravit tam robotické trojrozměrné tiskárny, aby zpracovávaly tamní půdu,“ obhajoval tento projekt jeden z jeho autorů architekt Xavier De Kestelier. „Pro Měsíc stačí tři tiskárny, ale pro Mars jich bude třeba asi 50.“

Evropská Vesnice by měla stát blízko některého z pólů, kde je dost světla, tudíž tedy i sluneční energie, a rovněž led. Led, který se skrývá na dně temných kráterů, by vyřešil klíčový problém – vodu.

Ambiciózní Čína počítá s vysazením lidí na povrchu našeho nebeského souseda později, termín neoznámila, patrně ho sama neví. Rusko se do těchto plánů zapojuje jenom slovně.

Na Měsíc za deset let? A na Mars?

Obama počítal s přistáním lidí na asteroidu. Když to odborníci označili za příliš složité, chtěl menší těleso polapit a přitáhnout ho k Měsíci a jeho dráze. I tento úkol považují oba experti za technicky velmi náročný. Jeff Foust z redakce Space.com se domnívá, že ho NASA, podporovaná Trumpem, vyřadí ze svého programu.

Kosmická agentura měla podle Obamy rozšiřovat výzkumy Země směřující k objasnění klimatických změn. Trump je chce předat Úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration – NOAA), kam patří.

Ovládnutí slunečního systému automaty a vzápětí i lidmi by se tedy stalo novým motorem americké vědy, techniky a průmyslu – tak jako kdysi Apollo. Ovšem Bílý dům a Kongres musí patřičně zvýšit rozpočet NASA.

Hypotetická otázka: Jestliže se za prvního Trumpova prezidentství rozhodne o návratu na Měsíc, kdy ho můžeme čekat? Patrně ve druhé polovině dvacátých let. A kdy se lidé vypraví na Mars? Nejdřív o deset let později.

O využití Měsíce se zajímá i soukromý sektor. Ukázalo se to na konferenci o budoucí lunární aktivitě, která proběhla v listopadu 1994 v San Diegu.

První povolení ke komerčním letům na Měsíc získala od americké vlády v létě 2016 firma Moon Express miliardáře Naveena Jaina. Chce tam těžit vzácné minerály a kovy, nejpřitažlivější je helium 3 čili tralfium, které se hromadí v regolitu. V budoucnosti by se mělo stát helium 3 palivem v termonukleárních elektrárnách. Moon Express chce vyslat první průzkumnou sondu na Měsíc koncem roku 2017. Firma SpaceX s tím počítá následující rok.

Ovšem nepovede využívání lunárních zdrojů podnikateli k bezohlednému drancování Měsíci a ke zničení tohoto unikátního prostředí? Z toho musíme mít obavy stejně jako z těžby v Antarktidě a Arktidě. O tom, že naši potomci budou z Měsíce ve vzdálené budoucnosti dobývat suroviny, nikdo nepochybuje. Jenže mělo by to probíhat pouze za přesně vymezených podmínek a pod přísnou kontrolou. Dokud vlády zúčastněných zemí a taková autoritativní mezinárodní organizace, jakou by mohl být Kosmický výbor OSN, nevydají pro tyto práce závazné předpisy, neměl by nikdo zpracovat ani tunu lunárního materiálu. Teď je důležité, aby odborníci zvládli techniku a hlavní tíhu vložili na automaty.

„Čekáme přínos pro celý svět,“ prohlásil Barney Pell, bývalý vysoký funkcionář NASA a spoluzakladatel firmy Moon Express. „Nabízí se nám cesta pro budoucí rozvoj lidstva.“

Fantazie nebo realita: těžba surovin na asteroidech?

V září vypustila NASA automat OSIRIS-REX (zkratka dlouhého anglického názvu), který se má za dva roky přiblížit k asteroidu 101966 Bennu. Po přistání na něm ho bude 505 dnů zkoumat a nabírat vzorky. Po návratu sondy v roce 2023 vědci získanou kořist analyzují – budou hledat organické látky, které by mohly zažehnout život, a získávat nové informace o počátcích sluneční soustavy.

Robotická sonda Osiris-Rex

Robotická sonda Osiris-Rex

Vláda Lucemburského velkovévodství se letos rozhodla, že se stane evropským lídrem v těžbě nerostných surovin z asteroidů čili planetek. Země má kosmický průmysl, ale chybí mu vlastní kosmické ambice. Technika pro tuto činnost zatím neexistuje, zřejmě se bude vyvíjet souběžně s přípravou návratu astronautů na Měsíc a s plánem expedice na Mars. Pokud by se nevyskytly nepředvídatelné těžkosti a vznikla by skutečná potřeba, mohla by těžba začít ve třicátých anebo čtyřicátých letech.

Tuto myšlenku tříbili vědci po mnoho desetiletí. V listopadu 2010 založili dva američtí podnikatelé odkojení aerokosmickým byznysem v Redmondu specializovanou firmu, která se dnes nazývá Planetary Resources. Jejím cílem je vyvinout techniku těžby pomocí robotů. Nejdřív si tyto metody testují při hledání přírodních zdrojů na Zemi pomocí špičkových družic.

Některé prognózy ukazují, že řada vzácných kovů, které jsou klíčové pro moderní průmysl, jako zinek, cín, stříbro, zlato, olovo či indium, se stane během několika desetiletí nedostatkovým zbožím. A tyto suroviny jsou právě na asteroidech. Geologové tvrdí, že jejich koncentrace je tam vyšší než na Zemi, což by tuto těžbu zefektivnilo a zvýšilo její význam.

Je těžba kovů na nebeských tělesech opravdu uskutečnitelná? Harry McSween z Tennesseeské univerzity, člen týmu kosmické sondy Dawn, ji považuje za neproveditelnou. Naproti tomu John Lewis z Arizonské univerzity se domnívá, že některé asteroidy mohou obsahovat až 30 % kovů například ve formě slitin. V tomto případě by mohly sbírat kovová zrna z povrchu magnety. Jestliže se nepodaří zvládnout tuto těžbu za 20–30 let, určitě nebude problémem za půl století a déle.

Astronomové zmapovali dráhy většiny asteroidů, takže vědí, které se přibližují k Zemi. Hlídají je také kvůli tomu, aby věděli, jestli některé větší nemíří na naši planetu a mohly by ji ohrozit. Dnes k této službě přibylo vyhledávání těles, které by se v budoucnosti daly přitáhnout a využívat. Zachycení takového nebeského balvanu nebude jednoduché, a pokud by se na této operaci měli podílet lidé, bylo by to i riskantní. Metody pátrání po užitkových asteroidech a ochrana Země před bombardováním těmito tělesy se budou vyvíjet společně.

Lucemburská vláda v létě koupila velkou část akcí firmy Planetary Resources, podrobnosti nejsou známé. Také se dohodla na spolupráci s americkou společností Deep Space Industries, založenou v roce 2013 v Kalifornii. Tato firma vyvíjí metodu hledání vody a nerostů z asteroidů. Ve dvacátých letech ji chce pomocí malé experimentální družice Prospector X testovat poblíž Země.

Firma Moon Express má v plánu těžbu na Měsíci. Příští rok tam chce vypustit automatickou sondu.

Podle mírové smlouvy o využívání kosmu z roku 1967 není možné si ve vesmíru přivlastňovat objekty a území na nich. Těžbu však nezakazuje. Prezident Obama ji loni usnadnil zákonem o komerčních letech do vesmíru.

Nicméně než se s těmito pracemi začne, bude třeba precizovat právní rámec – a to asi nebude jednoduché, protože půjde o peníze.

Podivná metastrukturu u hvězdy. Stavba mimozemšťanů?

Velkým hitem posledních let je hledání exoplanet – planet cizích hvězd. Pátrají po nich astronomové pomocí aparatur na Zemi, ale také specializovaná družice Kepler. Podle zprávy z května jich Kepler objevil na 1 300, přičemž víc než stovka je přibližně stejně velká jako Země. Devět exoplanet obíhá své hvězdy v takzvané obyvatelné zóně, tedy v takové vzdálenosti od ní, že by na nich mohla být voda v kapalném stavu.

V srpnu objevili radioastronomové u hvězdy Proxima Centauri planetu Proxima b, která má hmotnost přibližně jako Země. Toto zřejmě kamenné těleso krouží okolo své hvězdy v obyvatelné zóně. Proxima Centauri je od Slunce vzdálená 4,22 světelných let – je to náš nejbližší nebeský soused. Proto je možnost, že by byla nejbližším útočištěm života mimo sluneční soustavu, tak přitažlivá.

Ilustrace planety Proxima Centauri b s hvězdou v pozadí

Ilustrace planety Proxima Centauri b s hvězdou v pozadí

Pokračuje hledání inteligentních mimozemšťanů, známé pod zkratkou SETI. Je přirozené, že se občas neobejde bez senzacechtivých zpráv.

Hvězda KIC 8462852, které se podle objevitelky přezdívá Tabbyina hvězda, vzdálená 1 500 světelných let, se chová velmi podivně – ohlásili loni kalifornští radioastronomové Benjamin Montet a Josh Simons. Pohasíná totiž v nepravidelných intervalech asi o 20 procent. To by mohla způsobovat gigantická stavba okolo této hvězdy, kterou dokázali postavit jedině vysoce vyspělí inteligenti.

Tato zpráva okamžitě vybudila další odborníky, aby se na Tabby zaměřili. Prověřili její dřívější pozorování a potvrdili, že hvězda opravdu prochází třemi různými stupni jasnosti.

Astronomové jsou realisté a hledají přirozené vysvětlení. Mohl by to být nový typ hvězdy. Umělou megastrukturu si ponechávají až naposled.

V srpnu ohlásili další podivnost Rusové. Radioteleskop RATAN-600 na Kavkazu zachytil před třemi měsíci nezvyklý signál, který by mohl být umělého původu. Vypadalo to, jako by jeho zdrojem byla hvězda HD 164595 vzdálená od nás 94 světelných let. Už dřív bylo známo, že má planetu šestnáctkrát větší než Země, které však chybí podmínky pro život. Hned se na tento objekt zaměřili i další radioastronomové, ale nic nenašli.

Signál našich kosmických sousedů to určitě není – vyvrátil na základě letitých zkušeností Seth Shostak z kalifornského Ústavu SETI. Francouzský astronom Jean Schneider vyslovil domněnku, že hvězda mohla posloužit jako gravitační čočka a zesílit záření nějakého vzdálenějšího zdroje.

Obdobných zpráv bylo v minulosti víc, dokonce mnohem podloženějších. Musíme si zvyknout na to, že hledání kosmických inteligencí není jednoduché.

Toto pátrání však skomírá, protože za padesát let nemělo úspěch. Štědří donátoři těchto projektů takřka vymřeli. Novou finanční injekci dal tomuto úsilí ruský miliardář Jurij Milner, který zbohatl v USA. Začátkem roku oznámil, že během deseti let do něj vloží 100 milionů dolarů. I kdyby se opět na nic nepřišlo, vyhozené peníze to nebudou – obohatí naše znalosti o vesmíru.

Glycin – další důkaz o životě. A zpátky k Vikingům

Na kometě Čurjumov-Gerasimenko je aminokyselina glycin. Objevila ji tam sonda Rosetta, kterou vypustila ESA. Rosetta doputovala k této kometě po složité desetileté cestě vesmírem v roce 2014. K jejímu povrchu spustila výzkumný modul Philae, který však dopadl tak nešťastně, že nemohl získávat energii od Slunce, proto brzy zkolaboval. Nakonec byla sonda 16. září navedena na jádro komety a tím skončila činnost.

Modul Philae nad kometou v ilustraci ESA

Modul Philae nad kometou v ilustraci ESA

První aminokyseliny našli vědci v meteoritech už v šedesátých letech minulého století. Nebyli si však jisti, jestli si je tyto nebeské kameny přinesly z vesmíru, anebo se do nich dostaly až po dopadu na Zemi. Nicméně později je začali nacházet i v dalších meteoritech včetně těch, které nemohly být kontaminovány. A další detekovali radioastronomové v mezihvězdných mračnech. Najednou jich bylo všude plno.

Ovšem nález glycinu, který se podařilo třikrát zopakovat, přebil všechny ostatní výsledky Rosetty. Tato jednoduchá aminokyselina je jedním ze základních stavebních kamenů života na Zemi. Máme tedy další nepřímý argument pro hypotézu, že život ve vesmíru není výjimkou, ale naopak byl neodmyslitelnou součástí celé evoluce.

Čtyři desetiletí se čas od času obnovují diskuse o nálezu organických látek na Marsu sondami Viking. Automaty Viking nabíraly vzorky půdy a v chemických laboratořích je zkoumaly. Některé výsledky ukazovaly na přítomnost organických látek, jiné to popíraly. V sedmdesátých letech dospěli američtí chemici k závěru, že tam žádné stopy po životě neexistují. Nicméně někteří vědci, kterých není mnoho, s nimi nesouhlasí.

V říjnovém čísle časopisu Astrobiology otiskli Gilbert V. Levin a Patricia Ann Straatová studii, v níž výskyt života na Marsu potvrzovali. Vzali staré údaje ze sedmdesátých let a podrobili je analýze pomocí nejmodernějších přístrojů. Levin, majitel firmy Spherix, už dřív šéfoval tým vědců, který zkoumal výsledky Vikingů. Oba autoři varovali astronauty, kteří se na Marsu v budoucnosti vylodí, před možným ohrožením tamními mikroorganismy.

Einstein se nemýlil – gravitony existují. Převratné důsledky

Půl století pátrali vědci po gravitačních vlnách. Až letos v únoru ohlásili američtí vědci úspěch. Měli k dispozici údaje z loňského září a nejnovější z počátku roku. Dva záchyty znamenaly, že to nemohl být omyl, přístrojová chyba.

Gravitony předpověděl ve své geniální teorii relativity před sto lety Albert Einstein. Opět se tedy potvrdilo, že měl pravdu.

Tato zpráva nadchla celý vědecký svět. Někteří vědci srovnali tento objev s okamžikem, kdy Galileo Galilei poprvé obrátil svůj dalekohled k obloze. „Je to podobné, jako když se při promítání němého filmu najednou ozve zvuk,“ řekl astrofyzik Mark Szabolcs z Kolumbijské univerzity. „Nebe už nikdy nebude jako dřív.“

Jaký budou mít gravitační vlny význam pro kosmické lety a pro poznávání vesmíru? Nevíme, nedokážeme předvídat. To se projeví v příštích desetiletích. A budou to důsledky převratné.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titan, Saturnův největší měsíc, jako by byl "navlečený" na prstenec (srpen 2012)
Nejlepší fotky Cassini: pestré prstence i nečekané detaily ze Saturnu

Sonda Cassini po dvaceti letech končí svou cestu. Připomeňme si její misi a podívejme se na výběr těch nejlepších fotek, které od Saturnu na Zemi poslala.  celý článek

Zatmění Slunce přerušilo bitvu (ilustrační snímek)
„Noc uprostřed dne“ ukončila válku. Jak antický génius tipnul zatmění?

Úplné zatmění Slunce patří mezi nejpopulárnější astronomické úkazy, které lze na Zemi pozorovat. Ale pokud byste nevěděli, že Měsíc právě zakryl sluneční...  celý článek

Start iránské rakety, která měla na palubě opici. (2013)
Írán úspěšně otestoval raketu, kterou chce vynést do vesmíru satelit

Írán dnes úspěšně otestoval nosnou raketu Simorgh (označovaná také jako Safir 2), s jejíž pomocí může do vesmíru vyslat satelit. S odvoláním na íránskou státní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.